Jako datový novinář v Českém rozhlase obvykle na tiskové konference nechodím. Většinu času sedím u počítače, programuji, probírám se tabulkami anebo se s úřady přetahuji o data, výjimečně i u soudu.

Paradoxně to poslední mi zajistilo místo na úterní tiskovce ministerstva zdravotnictví. Ač byla hlavním tématem aktualizovaná aplikace eRouška, já se tam šel ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) ptát, proč veřejnost nemůže dostat ta samá čísla o epidemii, jaká mají nově k dispozici starostové.

„Nevidím v tom problém, aby ta data byla zveřejňována,“ řekl bez okolků ministr s tím, že to „probere s kolegy z ÚZIS (Ústavu zdravotnických informací a statistiky, pozn. red.).“ Za hodinu jsem měl tedy hotovo, vrátil se do redakce a po práci jel domů.

O tom, že šéfka hygieny Jarmila Rážová měla pozitivní test na covid-19, se dozvídám až druhý den dopoledne, tedy ve středu. Kolegové, na které zpráva z agentury vyskočila, mě rovnou vypakovali z redakce.

Voják se stará, voják má

Po telefonu varuji zbytek týmu a volám na pražskou hygienickou stanici. Hned na první pokus mi to zvedli: prý mě budou do dvou dnů kontaktovat, ale pokud to chci urychlit, mám zavolat obvodnímu lékaři. Volám tedy a sestřička mi vypisuje žádanku na test. „Na stránkách ministerstva si najděte, kde testují, za hodinu vás tam kdekoli vezmou,“ uzavírá s tím, že na test mám jet autem nebo jít pěšky, ne hromadnou dopravou.

Je hezky, dělám si pěší vycházku (s rouškou, samozřejmě) do Ústřední vojenské nemocnice. Před odběrovým stanem je fronta několika lidí, mezi nimi i kolega, který byl na té samé tiskovce. Stejně jako já se domluvil s obvodním lékařem, elektronické žádanky na testy tedy fungují.

Testování v režii armády odsýpá: „Jméno, rodné číslo, adresa, telefon?“ ptá se vojačka v zeleném stanu a předává mě kolegyni. Dva tahy štětičkou do nosu a velí: „Odchod.“

Výsledky prý nemám čekat dřív než v sobotu, kolegovi je ale hygienici slibovali do druhého dne. Tak uvidíme. Negativním přijde SMS, pozitivním zavolají trasovači kontaktů.

Není kontakt jako kontakt

Mně volají ve středu v půl páté. Ne kvůli testu, ale proto, že dostali od ministerské mluvčí můj telefon. „Máme informaci, že jste byl v kontaktu s nakaženou osobou, proto vám nařizuji desetidenní karanténu,“ informuje mě hygienička z Liberce (takže už funguje i rozdělování práce napříč regiony? Chytrá karanténa zjevně běží.). Dál kontroluje mé osobní údaje, ptá se na adresy, vysvětluje, kdo mi dá žádanku na druhý test na konci karantény.

Neprotestoval bych, ale celé odpoledne čtu, jak hygiena lavíruje okolo karantény pro premiéra Andreje Babiše (ANO) - řeší se výška stropů, délka kontaktu a jak často se větralo. Jenom zkusmo tedy zmiňuji, že jsem s paní šéfhygieničkou vůbec nemluvil a všichni jsme měli roušky.

„To bych vás možná do karantény posílat nemusela,“ reaguje liberecká hygienička a vyptává se na další podrobnosti: „Nemluvili jste spolu?“ Ne. „Neseděli jste delší dobu blíž než dva metry?“ Taky ne. „Příznaky nemáte?“ Zdravý jak rybička. „Dobře, tak to vám karanténu nenařizuji,“ zní z telefonu.

Samozřejmě záleží ještě na výsledku testu, ten mám tak jako tak oznámit svému obvodnímu lékaři, k hygienikům se dostane elektronicky.

Já tak preventivně zůstávám doma, žádná tiskovka mě v dohledné době nečeká. A šéfce hygieny přeji brzké uzdravení, stejně jako šéfovi zdravotnických statistiků profesoru Duškovi. Na něj navíc čeká i ministr, chce s ním probrat ta data pro veřejnost.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít