Karanténa, den čtvrtý: volá hygiena!

V pondělí jsem dostal zprávu o pozitivním testu na covid-19, ve čtvrtek se ozvala hygiena a začala pátrat, na koho uvalit karanténu. Bizarní rozhovor prozrazuje, jak hygienici za nákazou bezmocně vlají.

Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Test na koronavirus (archivní foto) | Foto: Dado Ruvic | Zdroj: Reuters

Je čtvrtek ráno. V pondělí mi přišla SMS o pozitivním testu na covid-19, takže v karanténě jsem čtvrtý den. Z bytu ale s výjimkou testování nevycházím už týden. Z hygieny se zatím neozvali, což je špatná zpráva, ale žádné překvapení.

Ostatně všechny, koho jsem mohl ohrozit, jsem raději varoval už při prvním podezření. Znovu jsem je obepsal po pozitivním nálezu. Naštěstí se zdá, že nikdo příznaky nemoci nemá – je to víc než týden, co jsem byl nakažlivý a mimo byt, takže příznaky by se u nich nejspíš už projevily.

Měřím si teplotu, 36,6. Chuť a čich mám celou dobu, hlava ani záda už mě nebolí, unavený nejsem. Pokud nepřijde druhá vlna příznaků, byla to u mě delší chřipka. Snad ne.

Čekání na testy: v nemocnici za šest dnů, jako samoplátce za tři. Jak nevyhrát boj s koronavirem

Číst článek

Po obědě volá neznámé číslo. A je to tady.

Paní z jihomoravské hygieny. Podle hlasu starší paní, obvolávání lidí ji netěší.

Na úvod mi oznamuje, kdo mě nakazil. Veronika, říká i příjmení. Je to pro mě novinka, doteď jsem to nevěděl, nikoho toho příjmení neznám. Rozesměje mě to, což paní znervózní. Čemu se prý směju, někde jsem ji uvést musel. Bráním se, neuvedl jsem nikoho, mluvil jsem jen krátce se svým lékařem a tomu jsem po pravdě řekl, že vůbec netuším.

Vrátit rozhovor do určených kolejí už se nám nedaří, ač se oba snažíme. „Tady chtějí, abyste mi řekl svou adresu,“ distancuje se paní od svých otázek.

Přes formality se prokousáváme ke klíčové otázce: s kým jsem se potkal. Přidává definici: méně než dva metry a víc než patnáct minut.

Vysvětluji, že případné kontakty jsem hned v pondělí ráno obvolal. Teď se paní možná omluví, že volá s třídenním zpožděním, já řeknu, že to úplně chápu, hygieny jsou přetížené, to přece všichni víme; ještě mě pochválí, jak jsem se postaral.

Paní místo toho zvedá hlas, že obvolat je a uvalit na ně karanténu musí ona a že si hovor nahrávají, takže mám spolupracovat. Ej. Jen ji požádám, jestli by mohla přestat křičet, a dodám, že podle zmíněné definice nevím o nikom. Kromě kočky. To neříkám.

Karanténa víc než týden po případném kontaktu je – aspoň co můžu soudit podle veřejně dostupných informací – nesmysl. Jako inkubační doba se udává pět dní, pokud by koronavirus někdo chytil, už o tom ví. Že většina těch, se kterými jsem se potkal, zůstala doma dobrovolně, ani paní neříkám. Rozbil bych protokol.

O eRoušce ani slovo  

Situace se následně uklidňuje a zbytek rozhovoru je mírný.

„Máte nějaké otázky?“ ptá se paní. Spokojený, že jsme to zvládli, úplně zapomínám, že mám. Potřeboval bych kód do eRoušky, který mají hygienici pozitivně testovaným předat. Bez něj se eRouška nedozví, že jsem nakažený, a tudíž je k ničemu. Paní ovšem eRoušku během hovoru vůbec nezmínila, takže mi otázka nenaskočí. Ani druhá: co pro krajské volby znamená formulace cesta k volbám nebude porušením uložené karantény? Tomu nerozumím, není smysl karantény držet potenciálně rizikové doma?

Místo toho se paní hloupě ptám, jestli není problém, že mi volají tři dny po výsledku testu. (Bratr, rovněž pozitivní, mi včera hlásil podobné zpoždění telefonátu proti testu.) Paní trochu mechanicky a trochu nakřáple odpovídá, že oni nemůžou za to, kolik je pozitivních případů, a že dělají, co je v jejich silách. Naprosto souhlasím, nemůžou a nic jí nevyčítám.

„Veroniku [...] tu mám u někoho jiného, omlouvám se,“ říká ještě paní. Aha. Konec hovoru.

Myslím to upřímně: nechci hygieniky, kteří se zničehonic stali zaměstnanci hororového call centra, démonizovat. Opravdu nemůžou za rozsah nákazy a opravdu dělají, co je v jejich silách. Paní je mi líto.

Ale covidu je tohle docela jedno. Důvod, proč píšu tenhle report, je ukázat z pozice „covidového zpravodaje“, jak neefektivní je tohle snažení. Karanténa? Jasně, ale pokud si neobvoláte kontakty sami, pomalá. eRouška? Super nápad, stáhněte si ji prosím všichni, ale pokud se v ní včas neobjeví informace o nákaze, půjde v boji s covidem o stejně efektivní aplikaci jako třeba budík.

Tím, kdo v posledních týdnech s covidem bojuje, jsou – ostatně stejně jako na jaře – Češi. Ne Česko.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme