ČSSD na matracích

Nejméně je dnes slyšet o sociální demokracii. Do sněmovny se dostalo devět stran a právě na jednu z nich jakoby veřejné mínění zapomnělo.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

ČSSD zažívá totéž, co jiné socialistické strany v Evropě, které se ve volebních ziscích propadají pod hranici deseti procent | Foto: Radko Kubičko | Zdroj: Český rozhlas Plus

A přitom to je strana, která v polistopadové historii nominovala celkem pět premiérů, kteří dohromady vládli 12 let. Nakonec jeden z nich chodí do práce do Strakovy akademie ještě dnes.

Vysvětlení pro neviditelnost ČSSD není třeba hledat v nějaké nespravedlivé nepřízni veřejnosti, ale spíše v tom, jak se říká s literární licencí, že vedení strany zalehlo na matrace. Porážka ve volbách byla tak nečekaná a krutá, že se nejen dosavadní vůdci potřebují vzpamatovat, ale že se ani nikdo nehlásí na jejich místo. Ostatní vyjednávají o koalicích a o tom, jak se obsadí místa ve sněmovně, sociální demokraté zůstávají doma.

Není se čemu divit. Pokud chci něco zlepšit, musím přece znát důvody nečekaného neúspěchu. Pak je teprve možná cesta k nápravě. Při hledání odpovědi jistě nejde přejít podstatný důvod, že se sociálním demokratům stejně jako dříve ODS sečetly hříchy uplynulého období.

Transformační doba po pádu komunismu s sebou přinesla celou řadu nesympatických průvodních jevů včetně vzniku politicko-ekonomických mafií, kterým šlo více o moc než o odpovědnost a které využívaly všech dostupných mocenských prostředků, aby se obohatily. Touto chorobou trpěla také sociální demokracie, jak svědčí, že se nikdo z jejích členů ani nehlásí k práci nezbytné pro záchranu a nápravu kdysi tak významné strany.

Kontrola nad silami globálního trhu

Přesto je v případě zdejší sociální demokracie možné najít ještě jeden a zřejmě významnější důvod volebního pádu. ČSSD zažívá totéž, co jiné socialistické strany v Evropě, které se ve volebních ziscích propadají pod hranici deseti procent.

V uplynulých letech došlo k významné proměně politických poměrů. Stručně jde popsat jako nástup pravicových populistických stran. Tradiční levice ve většině zemí nedokázala reagovat na vpád globalizace do evropských společností.

Celá hospodářská odvětví náhle ztrácejí schopnost konkurovat průmyslovým výrobkům a službám, které se do země dovážejí, lidé musí akceptovat příležitostná zaměstnání, jejichž nejvýznamnějším projevem jsou pracovní agentury, naproti tomu rostou neúměrně zisky velkých koncernů především z finanční a komunikační branže.

Čas na vnitrostranickou diskusi. ČSSD řeší, kdy a jak se vyrovná s prohrou

Číst článek

Pocit nejistoty, nespravedlnosti a nebezpečí, který přichází z neznámého světa daleko za hranicemi představitelného, se stává určujícím pro celkovou náladu společnosti. Odpovědět na veškerou zlost a všechny obavy sociální demokraté v mnoha zemích nedokázali, nabídli se však populisté s nacionální rétorikou.

Popis aktuálního problému evropské levice může ukázat novou perspektivu také ČSSD. Pravicoví populisté mají kromě slibů bezpečí a pomoci potřebným ještě jednu vlastnost. Obvykle vyznávají učení liberálních ekonomů, logicky se proto může očekávat, že na dopady globální hospodářské soutěže nebudou chtít a ani umět reagovat.

Nabídnout účinné nástroje, jak získat aspoň částečnou kontrolou nad rozpoutanými silami globálního trhu, je úkol, na kterém může evropská sociální demokracie znovu ukázat svou potřebnost. Neexistuje důvod, proč by to neměla dokázat také tuzemská levice.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme