Čtyři roky pryč a penzijní reforma nikde. Budeme v důchodu sekat trávu?

Vládní strany se před volbami začínají vyjadřovat k budoucnosti důchodového systému. Měla by to být vcelku banální zpráva, ale není. Je pozoruhodná hned ze dvou důvodů, přičemž ani jeden není pro partaje, o které jde, zrovna lichotivý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Zaprvé nám připomíná, že vláda udržitelnost důchodů v Česku dlouhé čtyři roky vlastně vůbec neřešila. Zrušila zatím jediný seriózní pokus o penzijní reformu, tedy druhý důchodový pilíř zavedený vládou Petra Nečase a místo něj nenabídla vůbec nic.  

Zavedla pouze strop pro odchod do důchodu na 65 letech, což je sice líbivé, ale v odpovědi na otázku, z čeho vlastně důchody financovat, když populace stárne a v roce 2050 bude jeden důchodce připadat na dva lidi v produktivním věku (dnes je to 2,66 osoby), jsme se nikam neposunuli.  

To je mizerné vysvědčení Sobotkova, Babišova a Bělobrádkova kabinetu. 

Fungující ekonomika 

Druhý moment je možná ještě varovnější. Z řešení, se kterými v předvolební době partaje přicházejí, plyne, že nejsou ochotny zcela přiznat rozsah problému, takže je otázka, jestli se po volbách něco může změnit.  

Nejmarkantnější je to u ČSSD. Ze studie, kterou zpracoval tým poradců premiéra Sobotky vyplynulo, že vlastně žádné reforma není potřeba, protože systém je prý robustní a udržitelný.  

Kouzelně to formuloval poradce premiéra Michal Pícl: „Fungující ekonomika a dobře spravovaný stát vždy dokážou vygenerovat dostatek příjmů pro správu důchodů.“ Jenže opravdu?  

Realismus? Spíše alibismus 

Institut CERGE spočítal, že od roku 2010 byly výdaje na důchody o 260 miliard vyšší než příjmy systému. Takže nějak nám to generování nejde. Samozřejmě je možné doplnit peníze na důchody jinak než ze sociálního pojištění, což také studie naznačuje, jenže jak? Už takhle máme i v době masivního růstu deficitní rozpočet.  

Když přesuneme peníze na důchody, z čeho to bude? Budeme stavět méně silnic? Budeme dávat méně na obranu? Nebudeme přidávat učitelům? Navíc – v brzké době vyschnou evropské fondy, takže situace bude ještě horší. Ne, to nevypadá dobře. Říkat: „Nepanikařte, nic se neděje,“ není v tomhle případě znakem realismu, spíš alibismu.  

Státní penze nebudou nic moc 

Expremiér Petr Nečas (archivní foto) | Foto: Filip Jandourek

Další vládní strany chtějí přeci jen něco s důchody udělat, ale zůstává otázka, jestli to bude stačit. Lidovci navrhují, aby lidé mohli část svého důchodového pojištění posílat přímo rodičům. S tím souhlasí i hnutí ANO.  

Fajn, proč nepodpořit mezigenerační solidaritu, ale neřeší to zdaleka problém jako takový. A experti upozorňují, že samotný systém přeposílání peněz by byl velmi nákladný.  

Babišovo hnutí ANO má i další nápady: Chce zavést individuální účty, aby lidé věděli, kolik odvedli do systému a jaký je jejich nárok na důchod. To má smysl, lidé by si pak lépe uvědomili, že „státní penze“ nebudou nic moc a mohlo by je to motivovat k vyššímu individuálnímu spoření. Ale i tady platí, že to je jen řekněme pomocné opatření, ne potřebná změna systému. 

Čtyři roky spánku 

Další důchodové návrhy ANO jsou pak už jen líbivé záležitosti, které problém neřeší, naopak by ho prohloubily. Například dřívější odchod do důchodu pro lidi pracující v obtížných profesích, nebo návrh, aby sociální pojištění za ženy na mateřské platil stát. Člověk by vřele souhlasil, jen kdyby tušil, kde na to vzít.  

Nade vším ale ční otázka: Když najednou alespoň dvě vládní strany přeci jen jistý problém uznávají, proč čtyři roky spaly?  

Podíváme-li se na přístup dosavadní vlády k důchodům, pak se nelze ubránit dojmu, že nejpřesněji budoucnost načrtl ministr financí Ivan Pilný. Ten, ač je v úřadu za Babišovo hnutí, už nikam kandidovat nebude, takže si může dovolit říkat pravdu na plná ústa: „Na důchody brzy nebude, důchodcům nezbyde, než si přivydělávat, například sekat v parku trávu.”  

Sekání trávy 

Snad si tuhle reálnou hrozbu přeci jen nová vláda vzešlá z voleb uvědomí. Seriózní penzijní reforma bude asi nejdůležitejším úkolem, který před ní stojí. Samozřejmě po dohodě se všemi relevantními politickými silami, tak, aby to nedopadlo jako s reformou vlády Petra Nečase, která po dalších volbách vzala za své. 

Času ubývá a těžko pochybovat o tom, že většině dnešních čtyřicátníků se na stará kolena do „sekání trávy“ asi dvakrát chtít nebude.  

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme