Oficiálně se to nazývá „Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony“. A české veřejné rozpočty to má přijít na 130 miliard korun.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Lipold: Daňový balíček hlasitě tiká

Neoficiálně se tomu roztomile říká „daňový balíček“. Jako by ho měl přivézt Ježíšek na saních. Anebo s ním zazvonil kurýr z e-shopu.

Zkrátka, působí to jako něco, o co jsme si napsali a co má tudíž potenciál nás po rozbalení obšťastnit. Novinové titulky typu „Obří snížení daní“ tomu odpovídaly.

Slovo „balíček“ jako výraz pro ekonomickou zbraň státu je ale staršího původu. Když vláda sestrojuje něco jako „zákon, kterým se mění některé zákony a některé další zákony“, můžete vzít jed na to, že to bude strašně komplikované. Nutně to chce opatřit nějakou cedulí.

Kdyby Theodore Roosevelt býval navrhl „zákon, kterým se mění některé zákony a některé další zákony“, Amerika by se v hospodářské krizi placatila dodneška. Ale „New Deal“ – to byla jiná káva!

Ukázka českého lyrismu?

Obecně se soudí, že „Soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství“ byl v roce 1981 odsouzen k nezdaru kvůli nereformovatelnosti komunismu.

Převzato z Plusu

Už to neověříme: ale kdo ví, jak by se situace vyvíjela, kdyby ho Rudé právo pojmenovalo třeba „Balíček s červenou mašlí“?

Na druhou stranu, vládu Václava Klause v roce 1997 nezachránilo ani to, že se plánu s ptydepe názvem „Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření“ všeobecně říkalo „úsporný balíček“. Jazykové balení má v některých případech jen omezený účinek.

Dobrou zprávou pro náš nejnovější „balíček“ je, s jakou náruživostí politici a média zdrobnělinu žvýkají. Například ve zprávě ČTK se pod titulkem „Senátoři se neshodují v tom, jak naložit s daňovým balíčkem“ balíček vyskytuje celkem jedenáctkrát.

Podle některých by měl Senát daňový balíček zamítnout. Zaznívají ale také hlasy pro schválení balíčku. Jeden senátor věří, že se balíček vrátí do sněmovny. Jiní se budou o postoji k balíčku ještě radit. Možná vznikne kompromis, který napraví hlavní chyby balíčku. Senátoři se prý chystají k balíčku přistupovat věcně.

Za takové situace nám daňový balíček ožívá před očima. Jako v nějaké vánoční reklamě. Ne jako v detektivce, kde by v něm tikal pekelný stroj.

Záliba v úsporných, stabilizačních, záchranných a jiných „balíčcích“ je asi další ukázkou českého lyrismu, ve kterém si podle Milana Kundery tak libujeme. Realitu si potřebujeme nějak zabalit nejen kvůli praktické zkratce, ale i proto, aby se nezdála tak nemilosrdná.

Každý balíček je naštěstí možné reklamovat a prohlásit: tohle jsme si neobjednali! Spoléhat, že nám budou peníze vráceny, by ale bylo hodně naivní.

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy.

Jan Lipold Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít