Nemám k němu sebemenší sympatie a vadí mi, když se o něm mluví jako o filosofovi, protože podle mého přesvědčení je to, co učí, v rozporu s etickou dimenzí této disciplíny. Z filosofického hlediska je tato ideologie, bez ohledu na to, z jakých zdrojů vychází, zajímavá jen jako exemplář pokřiveného způsobu uvažování.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Atentát – ani ve válce se nesmíme vzdávat lidskosti vůči nepříteli

Přesto mě zpráva o tom, že jeho dcera Darja 20. srpna 2022 zahynula při bombovém atentátu, nijak nepotěšila. Sice i ona se údajně podílela na propagandistické kampani svého otce, čímž nesla podíl na rozdmycháváni nenávistných vášní proti Ukrajině a proti Západu a tedy i spoluvinu.

V civilizované demokratické zemi by možná patřila před soud, ale ani její postavení a ani její činnost z ní nedělají legitimní cíl bombového útoku.

Ten lze v nepřátelském státě ospravedlnit pouze v případě, že je namířen proti příslušníkům ozbrojených složek nepřátelského státu, armády, policie, tajné služby nebo občanské milice.

Nikoli proti civilistům. Ti se mohou stát oprávněným terčem jenom v domácím odboji, pokud jejich kolaborace s okupační mocí nebo diktátorským režimem představuje přímé nebezpečí pro obyvatelstvo nebo pro samotné odbojáře. Věřím, že ukrajinské diverzní jednotky takto nepostupují.

Z úcty k životu

K atentátu na Duginovou se ústy bývalého poslance Ilji Ponomarjova přihlásila ruská organizace Národní republikánská armáda. Jiní hovoří o tom, že může jít o operaci ruských tajných služeb, spekuluje se o tom, že mohlo jít o mafiánské vyřizování účtů a ruská policie tento čin hbitě připsala Ukrajincům.

To je verze nejméně pravděpodobná, protože v takových případech, jak víme z minulosti, je úkolem těchto policejních složek odhalit toho, koho jim určí politické vedení státu. A tomu se právě hodí přisoudit tento čin svým momentálním nepřátelům a využít jej ve své válečné propagandě. Rychlost, s jakou tak činí, mou nedůvěru jen prohlubuje.

Je ještě jedna věc, kterou je třeba v této souvislosti připomenout: ani ve válce se nesmíme vzdávat lidskosti vůči nepříteli a máme dbát zásad a pravidel, která z ní plynou. Zabíjet nepřátele lze ospravedlnit jedině nutností ochránit život svůj a životy druhých. Tedy z úcty k životu.

Smrt nepřítele, který páchá zlo tedy může být za těchto okolností úlevou, ale není to nic, z čeho bychom se měli radovat. Teprve když válka skončí a obnoví se spravedlnost, nastává čas vyhrazený pro radost.

Autor je filozof a pedagog

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít