Taková věc se ovšem nikdy neděje bez mocného tlaku nejrůznějších lobby a ani nyní to není jiné.

Přehrát

00:00 / 00:00

David Klimeš: Příliš hlučné tiché víno

Politici si v té chvíli mohou vybrat, zda dají na racionální ekonomickou kalkulaci, která rozloží nepopulární škrty spravedlivě na celou populaci, nebo se rozhodnou obhájit výhody pro určitou skupinu, ze které mohou následně očekávat nadproporční zisk voličských hlasů z vděčnosti.

Že to není pouhá politologická teorie, to dokonale nyní ukazuje případ takzvaného tichého vína a lidové strany.

KDU-ČSL sebevědomě nastupovala do vlády s cílem být sociálním svědomím kabinetu, předseda strany Marian Jurečka si vzal supertěžký resort práce a sociálních věcí. Ve funkci však zcela selhal.

Zavalil úřady práce novými dávkami a pak vyhodil jejich šéfa. Nezvládl včas zastavit valorizaci důchodů, takže kabinet pak musel jednat na hraně Ústavy.

Nezvládl zastavit ani vlnu předčasných penzí, mnohé důchody se dosud ani nevyplácejí.

Nevratné kulturní škody?

Čím se tedy zaskvět, když lidovecká sociální ofenziva na celou republiku neuspěla? Ano, nějakým tradičním lidoveckým tématem pro úzkou skupinu svých dosavadních voličů.

V rámci konsolidace veřejných financí se tak lidovci neomylně zaměřili na zrušení osvobození vína od spotřební daně, což je samozřejmě důležité téma pro lidoveckou jihomoravskou voličskou základnu.

Z hlediska přiměřeného rozložení daňového břemene to nedává naprosto smysl. Šumivá vína platí spotřební daň, pivo platí spotřební daň, lihoviny platí spotřební daň.

Proč ne vína? Protože mocná lobby vinařů. Jejich prodloužená politická ruka v podobě lidové strany tak nyní předvádí bizarní kotrmelce, aby tuto zjevnou nespravedlnost ospravedlnila.

Lidovecký ministr zemědělství Zdeněk Nekula má již dlouhodobě problémy s komunikací, ale nyní nejspíše dosáhl svého vrcholu.

Přínos danění vína je prý podle něj pro státní kasu nejistý. Není. Podle Národní ekonomické rady vlády by výnos mohl dosáhnout až pěti miliard.

Dále: Zdanění povede k likvidaci moravských vinařů, protože nebudou konkurenceschopní vůči patokům z dovozu.

To je jasná lež, protože daň zatíží samozřejmě i vína z dovozu. Naopak může pomoci v přechodu pijáků ke kvalitním moravským a českým vínům, protože ony patoky už nebudou tak levné.

Tak co ještě přihodit? Ano, samozřejmě ještě postrašit, že minivinaři si budou muset zřizovat daňový sklad. Nebudou. Daň lze samozřejmě navrhnout tak, aby se těch malých nedotkla.

Tak jak to tedy obhájit, když celá společnost pocítí poměrně tvrdé škrty a zvyšování daní, ale jeden typ alkoholu bude mít nadále výjimku, která není ekonomicky, ani sociálně odůvodnitelná?

I na to ministr Nekula dokáže odpovědět: hrozí nám prý nevratné kulturní škody.

Těžko říct, možná že ano a spotřební daň na víno nějak výrazně ohrozí kvalitu české literatury, filmu, divadla či hudby. Jisté to ale vůbec není.

Zato nikdo nemůže popřít, že v oboru politické kultury lidovci sehráli velmi povedenou tragikomickou frašku, na kterou bude český národ ještě dlouho vzpomínat.  

Autor je politický komentátor

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít