Co vyvolává demonstrace?

Nejstručnější odpověď zní: absence přímé komunikace s občany i s parlamentem. A je to dobrá zpráva, která svědčí o tom, že se část společnosti probouzí z latergie a chápe se svého starého práva ius resistendi, práva odporu, které u nás bylo 50 let potlačeno dvěma totalitami: německým národním socialismem a pak sovětským internacionálním socialismem.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pochod za nezávislost justice pořádaný spolkem Milion chvilek pro demokracii 29. dubna 2019 | Foto: Vít Šimánek | Zdroj: ČTK

Takzvaná modrá lež, jak připomenul psychiatr Radkin Honzák, podle které policie a státní úředníci mají vždycky pravdu, již ztrácí nad celou společností vládu, i když dvě třetiny populace se chovají všude a vždycky jako ovce. Politický marketing sice míří právě na ně, ale ve zlomových chvílích rozhoduje vždy kritická veřejnost, která je v menšině.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Hvížďala: Co vyvolává demonstrace

Jak funguje konformita většiny, předvedl již v roce 1951 ve slavném testu ve Spojených státech Solomon Asch. Ten pod záminkou testování zraku začal zkoumat, proč lidé často a snadno podléhají ideologické propagandě, i když je očividně lživá.

V tomto pokusu Asch vyzval vybrané osoby, aby porovnávaly velikost čar na sérii kartiček. Účastníci experimentu měli před sebou jednu kartičku s čarou jako etalon a porovnávali ji s vedlejšími třemi: určovali, jestli je delší, kratší nebo stejně dlouhá. Svůj úsudek postupně vyslovili nahlas před ostatními.

Nejsme slepí!

Osoby, které s psychologem spolupracovaly, byly předem instruovány, aby v některých případech odpovídaly jednotně a hlavně špatně. Těch spolupracovníků bylo 12 z 18 zkoumaných osob.

Zatímco v pokusných skupinách, které odpovídaly samy za sebe, neudělalo chybu 95 procent, v druhých skupinách vlivem kolektivního tlaku neudělalo chybu pouze 25 procent účastníků. 75 procent lidí se chovalo jako ovce, dokonce více než dvě třetiny, o kterých hovořil Radkin Honzák.

V časech, kdy je možné vytvářet ve veřejném prostoru fiktivní převahu souhlasu s mocnými pomocí algoritmů a komunikačních platforem, odpor těch, kteří v pondělí 29. dubna 2019 zaplnili skoro celé Staroměstské náměstí a protestovali i v jiných městech a menší úterní demonstrace před ministerstvem kultury, je důkazem emancipace části společnosti. Ta se po 30 letech hlásí o svá nezadatelná práva a nenechá si věšet bulíky na nos.

V okamžiku, kdy hrozí brzká žaloba na premiéra a stíhaní úředníků prezidenta, si vládnoucí duo Zeman a Babiš dosadí na místo ministryně spravedlnosti paní Benešovou, poradkyni Hradu pro justici, žádná slova význam takové rošády nemohou překrýt. Zvlášť když ona sama ve čtvrtečních Lidových novinách popřela to, co předtím říkala, že změny na státních zastupitelstvích nechystá.

A pakliže ve stejné době ministr kultury Staněk ze sociální demokracie odvolá dva ředitele kulturních institucí, aby ovládl stamiliony, a učiní tak zbrkle, nevybíravě v době, kdy je strana ve špatné finanční situaci a před volbami, nelze se počínání občanů, kteří cítí odpovědnost za stát, divit. Tento stav nejpřesněji vyjadřuje i pondělní heslo, které znělo na Staroměstském náměstí: Nejsme slepí!

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme