Lidé se bojí. Ale kteří? A čeho?

Skoro to vypadá, jako kdyby „to druhé Česko“ nebylo do minulé soboty ničím a pak se zase stalo vším. Tedy, že se lidé, kteří přišli demonstrovat na Václavské náměstí proti drahotě, vládě nebo sankcím a tak dále, stali prvořadým námětem těch lidí, kteří se dosud cítili bezpeční a privilegovaní. Vlastně oprávněně, protože demonstrace, jako byla ta poslední, tu ještě nebyla.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Protivládní demonstrace

Protivládní demonstrace na pražském Václavském náměstí | Foto: Milan Malíček | Zdroj: Právo / Profimedia

To nebyly protesty nespokojených odborářů, ani tradiční hrstka antisystémových zoufalců. U příslušníků spokojených vzdělaných městských elit vyvolalo shromáždění, přinejmenším tentokrát poklidné a nenásilné, nejrůznější emoce a reakce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Lidé se bojí. Ale kteří? A čeho?

Rozumět a opovrhovat

V zásadě je lze rozdělit do dvou velkých skupin, jež můžeme pro zjednodušení nazvat „zavrhovači“ a „chápači“. Zavrhovači to vidí tak, že pod koně se dostavili nenávistní lidé, kteří tleskali při rasistických narážkách, vyjadřovali podporu ruské okupaci, nenávidí demokracii a jsou vlastně příliš hloupí na to, aby rozuměli náročnějším problémům dneška.

Chápači jsou ochotni přiznat, že alespoň část účastníků jsou nešťastní lidé, kteří se obávají o svou budoucnost, potřebují porozumění a dialog, a ano, i chápačům se zdá, že jejich protějšky nejsou schopni pochopit složitější jsoucna. Může být.

Zavrhovači se však nutně ocitají v podezření, že prostým lidem opovrhují a vlastně v jistém smyslu nechtějí demokracii, když vědí všechno lépe.

Chápači zas, že nepochopili, že situace je vážnější, než aby přesvědčovali chlápka s Putinem na tričku, že žít v Rusku není med. A také nás může napadnout, že v chápačském postoji může být silná dávka blahosklonnosti vůči prosťáčkům, která ovšem nikdy nefungovala.

Sobotní demonstraci organizovala proruská scéna. Čeká nás horký podzim, varuje politolog Just

Číst článek

Rád přiznám, že mnohé z toho, co říkají zavrhovači i chápači, mě také napadlo. Současně mám podezření, že zavrhovači i chápači sice mají jiný názor, ale jinak toho mají mnohem více společného.

Mnozí demonstranti mají strach, to nepochybně. Kdo by se nebál budoucnosti v době války, rostoucích cen a ne vždy pružně reagujícího státu.

Jenže když mluvíme o strachu, bylo by správné přiznat, že strachy jsou tu dva. Zavrhovači i chápači totiž očividně mají také strach – především z těch, kdo do centra Prahy dorazili. A také oprávněně.

Na Václavském náměstí se asi poprvé v takto velkém měřítku za bílého dne a beze studu říkaly věci, které si zatím lidé tak nanejvýš posílali po internetu nebo říkali někde u piva. Často hlouposti a nehoráznosti, ale i ty někdy potěší a uleví od napětí – a tento dosud potlačený hlas našel nečekané sebevědomí a nebude se mu už chtít mlčet.

Krysaři 2.0

A z toho jde strach. Mnozí z chápačů možná svým údajným chápáním alespoň symbolicky chlácholili šelmu, která se probouzí. Zavrhovači nabízejí internetovou verbální agresi proti takzvaným „dezolátům“ a mnohdy je to také výraz strachu.

Ozvěny sobotní demonstrace. Ministři slibují lepší komunikaci, politologové popisují, kdo tam byl

Číst článek

Je to děs z toho, že se navrací něco, co už tu bylo. Moderní doba osvobodila miliony lidí od nejrůznějších tradičních pout, ale nechala za sebou rozdrobenou společnost, která ztratila odolnost proti agitátorům, lhářům a krysařům, kteří ji opakovaně zavedli na okraj skály.

Po druhé světové válce se zdánlivě podařilo davy zpacifikovat, na Západě demokracií, na Východě diktaturou, a v obou případech konzumem a sociálními programy. Není to tak dávno, co jsme věřili, že je tomu navěky. Jenže na věky je jen věčnost.

Nová, jaksi setrvalá a postupně krystalizující „Nespokojenost s velkým N“ se začala objevovat v souvislosti s covidem. Teď, kvůli cenám energií a nepochybně i ruské destabilizační kampani, není důvod očekávat zklidnění.

Jsou tu tedy dva druhy strachu, těch, kdo se bojí a za trochu klidu jsou ochotni upsat se komukoli, kdo bude schopen jejich zlobu podchytit. A pak hrůza těch, kdo se obávají, že je jejich méně bystří bližní strhnou s sebou do propasti. Nestalo by se to poprvé.

Ale málokdy se věci mají tak, že už se nedá dělat vůbec nic. Ostatně, i já c-h-á-p-u, že ne všichni na Václaváku byli beznadějní pitomci.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme