Poválečný hospodářský zázrak západního Německa nevystihuje lépe žádný jiný obrázek než ten, na kterém je v továrně vprostřed ohromné masy lidí miliontý vyrobený vůz Volkswagen brouk. To bylo v roce 1955. Německé auto si vybudovalo pověst kvalitního, spolehlivého a inovativního výrobku.

Ovšem na jeho nablýskaném laku je dnes několik docela hlubokých škrábanců a budoucnost nejdůležitějšího průmyslového odvětví Německa je v dlouhodobém výhledu poměrně nejistá.

Skandál kolem zmanipulovaných emisí u dieselových motorů sedl hlavně na koncern Volkswagen a všechny jeho automobilky. Volkwagen se přiznal, že podváděl a že nechal vyvinout ilegální software, který rozpozná, kdy je vůz v laboratoři na testech. Software pak zjednodušeně zreguluje chod motoru tak, aby vypouštěl povolené množství zplodin.

I ostatní němečtí autovýrobci mají potíže s dieselovými emisemi. Sice jim zatím nikdo neprokázal použití podobného podvodného softwaru, ale výsledky měřených emisí v běžném, ne laboratorním provozu jsou katastrofální.

Zavedená značka „german car" trpí, protože podvádět je zkrátka trapné. Ministr dopravy Alexander Dobrindt sice do úmoru může poukazovat na to, že také ostatní autovýrobci v Evropě mají problémy s dodržováním emisních předpisů a že kritika německých automobilek je trochu nefér, ale na věci to nic nemění. Německé automobilky mají problém, který si samy stvořily. A co je horší, nevědí, jak ho vyřešit.

Německé automobilky se roky tajně domlouvaly

Německý antimonopolní úřad, jak informuje v posledním čísle týdeník Der Spiegel, má na stole od Volkswagenu udání, ve kterém se koncern přiznává, že se už od 90. let spolu s dalšími čtyřmi německými automobilkami Audi, Porsche, Daimler a BMW domlouval na technickém provedení různých detailů, kupříkladu v jaké maximální rychlosti se může zatáhnout nebo vytáhnout automatická střecha kabrioletů.

Autovýrobci se tak chtěli vyhnout z jejich pohledu zbytečně vyčerpávajícímu konkurenčnímu boji a snížit si náklady. Technických detailů, na kterých se zmíněné automobilky domlouvaly, bylo hodně. Jen za posledních pět let se uskutečnilo přes tisíc schůzek speciálních pracovních skupin. Že se Volkswagen sám „naprášil“, svědčí o tom, že vedení koncernu tyto praktiky nepovažuje za zcela slučitelné s platnými zákony. Podezření z kartelových dohod je silné.

Omezení komfortu, nebo podvod

Jako zcela klíčová se jeví okolnost, která s těmito tajnými dohodami může souviset. Němečtí autovýrobci se před více než deseti lety, kdy plán na snižování emisí byl jednou z reakcí na nepopiratelné klimatické změny, shodli na tom, že zelenou budoucnost zajistí nová generace dieselových motorů.

Místo na vývojově náročnou elektromobilitu vsadili zkrátka na jim známou a levnější, byť ekologicky problematickou dieselovou technologii. Jenže jak se ukázalo, čisté „diesely” odpovídající normám lze zajistit jen omezením komfortu (častým doplňováním čistící směsi a snižováním výkonu). Nebo je lze dosáhnout jen papírově, a to podváděním.

Německé automobilky prostě vsadily na technologii, která nemá budoucnost. Města ve spolkové republice, jako třeba Stuttgart, vážně uvažují o zákazu vjezdu pro dieselová auta, protože právě ta jsou původci největšího znečištění.

Daimler, v jehož centrále provedla policie razie, už svolává tři miliony aut s dieselovým motorem v Evropě, aby je takzvaně „přezbrojil”. Cílem je dosáhnout předepsaných emisí. Všem je ale jasné, že je to jen obyčejné flikování. Německý automobilový průmysl ztratil drahocenných deset let, které bude v tak tvrdě konkurenčním prostředí, jakým je trh s auty, horko těžko dohánět.

V Německu se s oblibou vyprávějí vtipy o autech, zvlášť o těch zahraničních. Mám rád třeba tento. Otázka: Proč se majitelé fiatů v poledne mezi sebou nezdraví? Odpověď: Protože se už ráno viděli v servisu.

No, dneska se to dá velmi pravdivě tvrdit i o těch, kdo jezdí v německých autech.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít