Občanům v propagačním letáku deklaruje, že „vláda schválila řadu cílených opatření, která vám pomůžou drahotu zvládnout“. Rozdělí tak mezi nás všechny plných sto miliard korun.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Deštník od premiéra, který si nechce půjčovat

Přesto si vláda svým deštníkem nevysloužila nadšené, ale ani shovívavé přijetí. Plány ignorovala, případně zpochybnila opozice a spolu s ní také většina médií, pro které je zajímavější spekulovat o tom, jak hluboko se česká a s ní i moravská země propadnou do chudoby.

Hlavní potíž Petra Fialy je ovšem v tom, že jeho deštník není těžké kritizovat. Sto miliard pomoci proti drahotě obsahuje 47 miliard na zvýšení důchodů v lednu a červnu. Jak je ovšem každému známo, není to zásluha vlády, protože zmíněnou valorizaci předepisuje zákon.

Druhou nejvyšší částkou je 12 miliard, které stát nevybere, protože se zvýšila sleva u daně z příjmu o tři tisíce korun za rok. Ovšem také o této podpoře rozhodl ještě minulý parlament.

Ctít pravidla i rozhazovat?

Jinými slovy, pod Fialovým deštníkem je ve skutečnosti jenom 40 miliard a také této částky není snadné se dopočítat. Deset miliard vláda rozdělí tím, že rodinám rozešle mimořádnou dávku pět tisíc korun. A pak už jsou v seznamu jenom částky v řádu nižších jednotek miliard, zpravidla zacílené na ty opravdu chudé.

Kdo tedy věřil, že přijde mimořádná pomoc všem, ten musí být zklamán a dokonce může považovat za věrolomnost, že se vláda tváří, jako kdyby pomáhala. Není ovšem pochyb, že by vláda chtěla pomáhat, jen se neodvažuje utrácet peníze z rozpočtu, který je v hlubokém deficitu, třeba letos se očekávají čtyři nebo pět procent ekonomického výkonu země.

Je pravda, že předchozí premiér Andrej Babiš (ANO) v časech krize lidem pomáhal, i když si na to musel půjčit. Potíž je v tom, že něco takového je možné pouze po určitou dobu. Pak vyrostou úroky, dluhy se přestávají vyplácet a daný stát se jich už nedokáže zbavit.

Převzato z Plusu

Vláda se proto dnes musí rozhodnout, jestli bude své finance řídit podle jasně daných pravidel, jako jsou třeba Maastrichtská kritéria, anebo zvolí druhou možnost, tedy vstoupí do jakéhosi paralelního světa, kde je možné rozdělovat občanům stovky miliard a přitom věřit, že mi budou banky dál půjčovat.

Zatím se zdá, že Fialův kabinet hodlá ctít pravidla státních financí. Přesto se tváří, že chce rozhazovat a že také on na nějakou tu stomiliardu nekouká. To vzbuzuje jistou pochybnost, jestli se svých zásad bude držet i pod větší tlakem příštích dní a měsíců.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít