Panoptikum ruské politiky – Dmitrij Medveděv
Dmitrij Medveděv je velmi zajímavou, i když svými nabubřelými výroky na sociálních sítích dnes poněkud panoptikální postavou současné ruské politiky. Do jejích opravdu nejvyšších pater vstupoval v roce 2008, kdy Vladimir Putin ještě jakžtakž respektoval ústavu, tedy pravidlo, že každý prezident má k dispozici jen dvě po sobě jdoucí období.
V tomto okamžiku se mu tedy hodil svrchovaně loajální partner, petrohradský právník Dmitrij Medveděv, který mu prezidentské křeslo na další čtyři roky takříkajíc pohlídá a pak se zase pokorně stáhne.
I když od samého počátku jeho prezidentství bylo jasné, kdo je skutečným patronem země a kdo veškeré Medveděvovy kroky z pozadí řídí, přesto nový prezident mohl na leckoho působit jako autonomní politický zjev. Opticky sice patřil k tzv. petrohradskému klanu, který si do Moskvy Putin přivedl, ale nikdy nebyl spjat s KGB jako ti ostatní.
Možná i proto zejména na Západě působil na rozdíl od stále autoritativnějšího Putina a jeho nejbližších dojmem liberála, který by pro svět byl méně nebezpečný než jeho předchůdce, a jak se později ukázalo, i staronový nástupce.
Kremelští zasvěcenci tvrdí, že Medveděv hodlal kandidovat v prezidentských volbách 2012, ale to mu Putin už neumožnil. Místo toho byla vyhlášena mocenská „rošáda“, kdy se oba muži v prezidentském a premiérském křesle navzájem vystřídají.
Kazetová munice může Ukrajině pomoci prolomit ruskou obranu. Je destruktivní, popisuje analytik
Číst článek
To se nakonec také stalo, ale původní Putinův slib, že Medveděv zůstane v čele ruské vlády až do roku 2024, splněn jednoduše nebyl: už v roce 2020 byl Medveděv odsunut na vedlejší kolej v podobě nově a jen pro něj vytvořené funkce zástupce tajemníka Bezpečnostní rady státu. Od té doby se jeho politický vliv rovná nule.
Snad právě u vědomí smutného vývoje vlastní mocenské kariéry začíná Dmitrij Medveděv hlavně po začátku války na Ukrajině se svou tragikomicky siláckou rétorikou na sociálních sítích – za všechny jeho výroky připomeňme alespoň „jaderné požářiště“ v Evropě či „jaderný úder na Polsko“.
Člověk si při pohledu na tuto smutnou postavu snadno vybaví klasické Havlíčkovo „nechoď Vašku s pány na led…“
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Zvítězí populismus a demagogie nad demokracií a svobodou?
Lída Rakušanová
Předvolební posuny na politické scéně
Kateřina Perknerová
Trump zkouší politiku ultimát a nátlaku
Jiří Pehe
Co všechno se bude z Bílého domu vylévat
Tereza Zavadilová