Okamura je střelec, který je ochoten říct kdykoliv cokoliv. Jenže celá ta záležitost je poněkud složitější a Okamurův výstřel by neměl přehlušit fakt, že pro média veřejné služby prostě začínají složitější časy.

Není třeba veřejnoprávní televizi a rozhlas hned zestátňovat. Když ovšem sečteme hlasy Okamury s hnutím ANO a komunisty, zjistíme, že pohodlnou většinu ve sněmovně teď drží strany, které především Českou televizi upřímně nesnášejí - nebo k ní mají zásadní výhrady vycházející z pocitu, že se k nim v minulosti nechovala fér nebo že jí zatím nedokáží ovládat.  

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Vzhledem k mentální výbavě těchto stran, které odmítají skoro všechno, co souvisí s polistopadovým vývojem, by bylo velké překvapení, kdyby si tuhle šanci nechali ujít. A skoro bychom si mohli vsadit, že změny postupně přecházející v utahování šroubů začnou „odpolitizovaním rad“, kdy členy volené sněmovnou nahradí „nezávislí odborníci“, což zní tak báječně banálně, že si možná bude málokdo klást otázku po demokratické legitimitě těchto expertů. 

A tohle je bod zlomu: jakmile otevřete zákony o České televizi a Českém rozhlase, může pak přijít na stůl cokoliv, od mandátu dnešních šéfů obou institucí až po otázku financování, kde se můžou přidat i Piráti, jimž se nelíbí dnešní model koncesionářských poplatků. 

První Česká republika skončila 

A je dobré vědět přitom, že na změnu obyčejného zákona úplně stačí většina ve sněmovně. Senát tu jako pojistka nebude - na rozdíl od ústavních norem - vůbec k ničemu. Tak já jen, abyste se na Vinohradské a na Kavčích horách už třeba na jaře nedivili. 

A pak je tu ještě jedna záležitost a tady by autor asi měl upozornit na hned několik svých střetů zájmů. Kdysi pracoval pro Českou televizi, už léta pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem, který mu vyplácí honoráře z veřejných peněz - jako třeba za tento komentář, doufejme.  

Takže lze říct, že význam veřejné služby pro demokratickou společnost vcelku chápe. Zároveň je zaměstnán ve společnosti Seznam, která si s ČT i Rozhlasem v obsahové oblasti konkuruje. To bychom měli. Jenže tahle debata se v budoucnu povede bez ohledu na to, kde zrovna budu pracovat.  

Média veřejné služby za veřejné peníze jsou reliktem minulého století, kdy byly vysílací frekvence národním bohatstvím. Nová doba a technologie mediální krajinu zásadně změnily a je úplně legitimní otázka, jaké služby máme za veřejné peníze žádat a co přesně je dnes úkolem veřejnoprávní televize a rozhlasu.  

Abychom si rozuměli: tyhle otázky se už kladou ledaskde po Evropě, například v Británii, v níž už je dnes slovutná BBC méně nedotknutelná, než se z Prahy zdá. První Česká republika, jak jsme ji znali z let 1993 - 2017, těmito volbami skončila. Což není katastrofická vize, ale prosté konstatování, s nímž je třeba naučit se žít.  

Český rozhlas a televize, v budoucnu možná jedna organizace, jak se to stalo na Slovensku, patřily mezi její důležité opory. Šance, že by v následujících letech přežily v podobě prvního svobodného čtvrstoletí, je dnes hodně malá. 

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít