Dobré ráno přeje Česká státní televize

Zuřivost Tomia Okamury, jehož otázky analytičky Českého rozhlasu Marie Bastlové dovedly k otevřené výhrůžce zestátněním televize a rozhlasu veřejné služby, bychom mohli přejít. Takhle se prostě extrémisté chovají, když jim dojdou argumenty.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předseda hnutí Svoboda přímá demokracie Tomio Okamura | Foto: DAVID W CERNY | Zdroj: Reuters

Okamura je střelec, který je ochoten říct kdykoliv cokoliv. Jenže celá ta záležitost je poněkud složitější a Okamurův výstřel by neměl přehlušit fakt, že pro média veřejné služby prostě začínají složitější časy.

Není třeba veřejnoprávní televizi a rozhlas hned zestátňovat. Když ovšem sečteme hlasy Okamury s hnutím ANO a komunisty, zjistíme, že pohodlnou většinu ve sněmovně teď drží strany, které především Českou televizi upřímně nesnášejí - nebo k ní mají zásadní výhrady vycházející z pocitu, že se k nim v minulosti nechovala fér nebo že jí zatím nedokáží ovládat.  

Vzhledem k mentální výbavě těchto stran, které odmítají skoro všechno, co souvisí s polistopadovým vývojem, by bylo velké překvapení, kdyby si tuhle šanci nechali ujít. A skoro bychom si mohli vsadit, že změny postupně přecházející v utahování šroubů začnou „odpolitizovaním rad“, kdy členy volené sněmovnou nahradí „nezávislí odborníci“, což zní tak báječně banálně, že si možná bude málokdo klást otázku po demokratické legitimitě těchto expertů. 

A tohle je bod zlomu: jakmile otevřete zákony o České televizi a Českém rozhlase, může pak přijít na stůl cokoliv, od mandátu dnešních šéfů obou institucí až po otázku financování, kde se můžou přidat i Piráti, jimž se nelíbí dnešní model koncesionářských poplatků. 

První Česká republika skončila 

A je dobré vědět přitom, že na změnu obyčejného zákona úplně stačí většina ve sněmovně. Senát tu jako pojistka nebude - na rozdíl od ústavních norem - vůbec k ničemu. Tak já jen, abyste se na Vinohradské a na Kavčích horách už třeba na jaře nedivili. 

A pak je tu ještě jedna záležitost a tady by autor asi měl upozornit na hned několik svých střetů zájmů. Kdysi pracoval pro Českou televizi, už léta pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem, který mu vyplácí honoráře z veřejných peněz - jako třeba za tento komentář, doufejme.  

Takže lze říct, že význam veřejné služby pro demokratickou společnost vcelku chápe. Zároveň je zaměstnán ve společnosti Seznam, která si s ČT i Rozhlasem v obsahové oblasti konkuruje. To bychom měli. Jenže tahle debata se v budoucnu povede bez ohledu na to, kde zrovna budu pracovat.  

Okamura výroky o zestátnění veřejnoprávních médií ohrožuje principy demokracie, uvedl ředitel rozhlasu

Číst článek

Média veřejné služby za veřejné peníze jsou reliktem minulého století, kdy byly vysílací frekvence národním bohatstvím. Nová doba a technologie mediální krajinu zásadně změnily a je úplně legitimní otázka, jaké služby máme za veřejné peníze žádat a co přesně je dnes úkolem veřejnoprávní televize a rozhlasu.  

Abychom si rozuměli: tyhle otázky se už kladou ledaskde po Evropě, například v Británii, v níž už je dnes slovutná BBC méně nedotknutelná, než se z Prahy zdá. První Česká republika, jak jsme ji znali z let 1993 - 2017, těmito volbami skončila. Což není katastrofická vize, ale prosté konstatování, s nímž je třeba naučit se žít.  

Český rozhlas a televize, v budoucnu možná jedna organizace, jak se to stalo na Slovensku, patřily mezi její důležité opory. Šance, že by v následujících letech přežily v podobě prvního svobodného čtvrstoletí, je dnes hodně malá. 

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme