Pochvala jednomu prezidentovi

Americký prezident zveřejnil, jak si jeho administrativa představuje mezinárodní vztahy v následujících letech. Navzdory skoro povinné kritice z celého světa vlastně není Donalda Trumpa nutné zrovna peskovat. Pozitiva převažují.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Americký prezident Donald Trump při představování bezpečnostní strategie

Americký prezident Donald Trump při představování bezpečnostní strategie | Zdroj: Reuters

Velká část ohlasů zdůrazňuje, co v dokumentu chybí – třeba odkaz na lidská práva, ochranu klimatu, nebo třeba i sebemenší zmínku o ruském zasahování do americké kampaně.

Jiní kritici se zabývají tím, co přebývá, zejména v Trumpově řeči, jíž jinak obsáhlejší dokument představil, tedy Evropanovi onu trochu směšnou sebechválu, snižování předchozích prezidentů nebo údajný „hospodářský populismus“.

Upřímný realista

To ale neznamená, že o nové Strategii národní bezpečnosti nelze říci nic dobrého, právě naopak. Především je to text, který se snaží postavit americkou zahraniční a bezpečnostní politiku zpátky nohama na zem. Aniž bychom chtěli opakovat Trumpovy útoky na jeho předchůdce, je zřejmé, že Barack Obama zanechal svět, a především americké postavení v něm, v neradostné situaci.

Celá léta se snažil dosáhnout smíření s problematickými státy na úkor dosavadních spojenců. To poškodilo americkou důvěryhodnost ve světě možná stejně jako předchozí války George Bushe mladšího. Trump s odkazem na „realismus“ chce pěstovat opět vztahy především s dlouhodobými přáteli. Už to je revoluční změna a vlastně i úleva. 

Druhou velkou předností je otevřenost. Trump označil Rusko a Čínu za „konkurenční mocnosti“, kterým musí Amerika energicky čelit. Z Moskvy a Pekingu se ozvala slova o mentalitě studené války, případně imperiálním smýšlení. Ve skutečnosti Trump, nebo spíše jeho lidé, popsali současnou situaci, včetně agresivních čínských diplomatických a obchodních praktik nebo systematického ruského podvracení západních demokracií.

Modely společnosti

Důležité také je si připustit, že tyto dvě země jsou rivalové a potenciálně i smrtelně nebezpeční rivalové pro dosavadní euroamerický způsob života. Nejde snad o konflikt „civilizací“, ale o střet dvou modelů státu a společnosti zcela určitě, přičemž je až neuvěřitelné, jak velké pochopení pro východní model nacházejí někteří lidé na západ od Ruska.

Rusko zasahuje do vnitřních záležitostí států, tvrdí Trump. Prezident představil bezpečnostní strategii

Číst článek

Trump se domnívá, že je možné tomu čelit nejen sebedůvěrou a agilní ochranou domácích hospodářských zájmů, ale i vybudováním silné vojenské pozice. Samozřejmě platí nebezpečí, že když má někdo v ruce kladivo, všechny problémy vypadají jako hřebíky.

S tím souvisí třetí důležitý bod, Trumpova Amerika se zřejmě nechystá ke konfliktu za každou cenu, a to ani se státy, které neoznačil za „konkurenční mocnosti“, jako Rusko a Čínu, ale „darebácké státy“, tedy zejména Severní Korea a Írán. Tuto potíž Trump skutečně zdědil a nikdo neví, co s tím. Je chyba říci, že Amerika počítá s ledasčím, když jde o státy, které se ani vůči vlastnímu obyvatelstvu nezdráhají použít brutální sílu?

Pružnost za všech okolností

Americkému prezidentovi dokonce i některá americká média vyčítají údajnou nekonzistenci, když zároveň chce pěstovat s Ruskem a Čínou partnerství tam, kde je to možné. Zde platí sto let starý poznatek Theodora Roosevelta, že je dobré hovořit mírně, ale v ruce pro jistotu držet velkou hůl.

'USA se odmítají smířit s čínským vzestupem.' Peking se ohradil vůči Trumpově kritice

Číst článek

Při debatě o Trumpově strategii je třeba mít na paměti nejméně dvě skutečnosti. Zaprvé, je třeba rozlišovat jeho projev a šedesátistránkový dokument, který tuto strategii popisuje do detailů – právě ty Čínu a Rusko tak znepokojily. A za druhé, není jisté, do jaké míry jde o Trumpovo dílo a nebo jeho spolupracovníků, jako je jeho poradce McMaster, ministr obrany Mattis nebo zahraničí Tillerson.

Dokonce bychom mohli říci, že tento staronový směr americké politiky bude platit i v případě, že by třeba Trump už nebyl prezidentem.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme