Oba jeho předchozí pokusy o kandidaturu skončily fiaskem. Zároveň je to prostě trochu líny kandidát, který není zvyklý cestovat po celých Spojených státech a málem u toho vypustit duši – částečně to vyplývá z toho, že byl dlouhé dekády senátorem za miniaturní stát Delaware.

Přehrát

00:00 / 00:00

Matěj Schneider: Trumpova nekončící série promarněných šancí

Uprostřed pandemie se ale nutně od kandidáta neočekává, že bude tolik fyzicky na očích, a tato Bidenova slabina tak zmizela. Druhou takovou slabinou je fakt, že Biden není nejsilnější debatér. V první prezidentské debatě, která se konala na konci září, ale všechno Bidenovo tápání přemazal svou agresivitou Donald Trump. Málokdo si bude pamatovat, že Biden nebyl nejsvěžejší, protože nejdůležitější bylo, že nebyl Trump. Tak by ostatně šla shrnout celá jeho kampaň.

Trumpovi zase spadly na začátku léta do klína protesty proti policejní brutalitě. Při (ne nutně zcela jeho vinou) kolabující ekonomice mu poskytly únikový manévr, jak předefinovat svoji kampaň: měl být kandidátem práva a pořádku.

Jít proti dogmatům strany

Trump se se situací ale nevypořádal nejlépe. Snažil se Bidena vykreslovat jako přinejlepším slabocha, který je ve vleku radikální levice.

Vzhledem k tomu, že Biden má za sebou v otázce trestního práva vcelku ostrou kariéru, není asi divu, že to Trumpovi nevyšlo. Naopak: v průběhu léta, zatímco Trump Bidena označoval za slabocha a „socialistu“, Bidenovy preference stoupaly. Mezi srpnem a říjnem narostla jeho obliba v průzkumu Wall Street Journalu a televizní stanice NBC o osm procentních bodů.

Největší katastrofou byl ale pro Trumpa týden počínající právě první prezidentskou debatou. Z té v očích většiny Američanů nevyšel příliš dobře. Následně v noci ze čtvrtka na pátek Bílý dům oznámil, že se Trump nakazil koronavirem.

Jiný prezident by z takové nešťastné události možná byl schopen vytěžit sympatie. Ne tak Trump. Jeho tým strávil prezidentův víkendový pobyt v nemocnici chrlením lží a manipulací v takové intenzitě, která opět cokoliv jiného přemazala. Není až tak překvapivé, že si podle aktuálního průzkumu Reuters/Ipsos myslí 9 z 10 demokratů, že si za nákazu může Trump tak trochu sám. Podle stejného průzkumu si to ale myslí i každý druhý republikán a to už je velmi varovné.

Nejde totiž jen o zdraví prezidenta samotného. Chování jeho týmu všem připomnělo, jak chaotický a nezodpovědný je obecně jeho přístup k pandemii, a tedy i k životům všech Američanů.

Převzato z Plusu

To všechno Trump potvrdil v úterý 6. října večer, kdy na twitteru oznámil, že Bílý dům do voleb ukončuje vyjednávání o balíku nových koronavirových dávek. Podle nedávných průzkumů si přitom schválení tohoto dvoubilionového balíku přálo neuvěřitelných 72 procent Američanů.

Přitom ještě před několika týdny – zatímco jeho republikánští kolegové v Senátu lobbovali za co nejnižší částku – Trump tlačil na to, aby byl nový stimulus schválen ještě ve vyšší úrovni, než v jaké navrhovali demokraté.

V cestě k tomu, aby americká vláda poslala ještě před volbami další sérii šeků s jeho jménem, paradoxně nestála vůdkyně opozice Nancy Pelosiová, ale republikáni a Trump sám. Právě díky ochotě jít proti dogmatům svojí strany byl přitom v roce 2016 schopný dostat se do Bílého domu. Jestli za měsíc Trump prohraje volby, bude to proto, že se v rozporu se svými instinkty nakonec ukázal být v jádru velmi konvenčním republikánem.

Autor je publicista

Matěj Schneider Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít