Svého času americký prezident Donald Trump, když chtěl popsat rozdíl mezi významem Tchaj-wanu a pevninské Číny, tak v prvním případě by se prý hodilo přirovnání ke špičce jeho plnicího pera, zatímco ve druhém případě celá Oválná pracovna Bílého domu. Dnes už by možná použil jiný příměr.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Adama Černého

Rozdíly, co do významu, v mnoha ohledech sice přetrvávají, zároveň však je zřejmé, že Washington si ve vztazích k vládě v Tchaj-pejí už neklade taková omezení jako dříve.

Loni mohla prezidentka Cchaj Jing-wenová pronést projev na Kolumbijské univerzitě, ale co se týče oficiálních návštěv, je to šest let, co se na Tchaj-wan vypravil některý z vysokých představitelů americké administrativy. A to ještě šlo o šéfovou úřadu pro ochranu životního prostředí Ginu McCarthyovou.

Americko-čínské vztahy

Zhoršování americko-čínských vztahů provázejí menší ohledy vůči Pekingu, jak dokazuje nynější cesta ministra zdravotnictví Alexe Azara. Diplomatické gesto je pečlivě kalibrováno, protože je vysvětlováno zájmem o tchajwanský úspěch ve zvládání pandemie covid-19.

Převzato z Plusu

Což by se dalo vykládat jako zdůraznění ryze odborné a nikoli politické roviny. Právě tu druhou však zvýraznil svým osobním posvěcením ministr zahraničí Mike Pompeo, který navíc dodal, že Alex Azar do Tchaj-peje odjíždí s důležitým cílem.

Už cestu samotnou Peking vnímá – stejně jako třeba chystanou návštěvu předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila – velice nevlídně.

A ještě méně se mu musí líbit poznámky amerického ministra zdravotnictví, že Tchaj-wan byl, co se týče přístupu k pandemii, příkladem transparentnosti a ochoty ke spolupráci, což jen dokazuje, že svobodné a demokratické společnosti jsou při ochraně zdraví nejlepším modelem.

Kombinace narážek na úspěchy Tchaj-wanu a naopak na tajnůstkářství komunistického režimu, který zprávy o šíření koronaviru potlačoval, musela Peking popudit, takže následovaly obvyklé vyhrůžky, že na americké chování Čína odpoví „silnými protiopatřeními“.

Rétorická reakce

Jedna věc jsou však hrozby a druhá, jak je naplnit. Pokud by pevninská Čína nyní podnikla nějaké dramatické kroky, mnoho by si nepomohla, protože by tak jen posílila už existující všeobecnou shodu jak v Bílém domě, tak i v Kongresu, že Peking představuje strategického rivala Spojených států a že podle toho je také nutné k němu přistupovat.

Komunistické vedení po povinných řečnických tirádách proto nejspíše raději vyčká výsledku listopadových prezidentských voleb v USA, aby mohlo zvážit, jak na nyní Washingtonem rozehranou tchajwanskou kartu reagovat. Musí totiž vzít v potaz i možnost, že další eskalace by mohla být z čínského hlediska kontraproduktivní.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít