Oba tito členové pomyslné „Osy zla“ se stali nástrojem Trumpovy sebeprezentace – a každá z těchto zemí se ujala svého partu po svém. Severokorejský vůdce Kim Čong-un se snaží Trumpa přesvědčit, že hraje jeho hru a dočkal se veřejné pochvaly za své zatím spíše symbolické ústupky.

Převzato z Plusu

Írán je v jiné situaci, protože Donald Trump letos jednostranně odstoupil od mezinárodní dohody o íránském jaderném programu a začal obnovovat sankce proti tamní ekonomice nebo jednotlivým osobám a institucím.

Íránské okolky

Jeho cílem je přimět Teherán k dvojstrannému jednání o zpřísnění dřívější dohody. Írán zatím odolává a snaží se hrát úlohu statečného státu, který čelí arogantní supervelmoci.

Trumpův korejsko-íránský manévr je dalším uplatněním jeho podnikatelských metod, jež používá i v jednání o mezinárodních obchodních dohodách. Kombinuje nátlak a hrozby s nabídkami na únikovou cestu – Írán je pod tlakem, ale má před sebou vidinu severokorejského scénáře.

Teherán zatím odmítá vyhovět Trumpově nabídce na přímá bilaterální jednání. Může to souviset i s tím, že se evropské země paralelně snaží najít způsob, jak obejít americké sankce při obchodování s íránskou ropou.

Evropa pálí zboku

Proti Americe se ve svém projevu před Valným shromážděním nepřímo vyjádřil i francouzský prezident Emmanuel Macron.

Jeho řeč obsahovala řadu témat, kterými měl posílit svou image světového státníka, třeba boj proti nerovnosti, klimatické změně nebo reformě skupiny G7. A také nesouhlas s tím, aby se izraelsko-palestinský problém řešil unilaterálně, což byla jistě reakce na Trumpův dosavadní postup.

Jak se ukázalo o den později, Macron už tou dobou zřejmě věděl, že americký prezident se ve středu k tomuto tématu vrátí po setkání s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Americký prezident mluvil o tom, že za nejlepší výsledek by považoval dvojstátní řešení, tedy vznik palestinského státu.

To vše se děje v kontextu Trumpovy nové politiky snižování finanční podpory palestinským institucím i organizacím, které pro Palestince vykonávají různé služby. Trump se odkazuje na to, že palestinská, podobně jako pákistánská politika není vždy k Americe přátelská a není proto důvod ji platit z amerických daní.

Trumpův plán

Je tu ale ještě jeden důvod. Trump se domnívá, že dosavadní podoba financování palestinských institucí, včetně Agentury na podporu palestinských uprchlíků konzervuje stav, ze kterého není možné se v jednání s Izraelci hnout kupředu.

Jednání mezi Izraelci a Palestinci, případně Američany jsou nyní u ledu, protože se jich Palestinci odmítají účastnit. Odvolávají se například na Trumpovo uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele. Je to ale možná také jen výmluva pro současné palestinské vedení, které není připraveno k zásadním ústupkům, což je právě stav, na který americký prezident reaguje.

Trumpovo přihlášení se k dvojstátnímu řešení ale také možné považovat za nepřímý tlak na izraelského premiéra Netanjahua, o němž se přinejmenším jeho kritici domnívají, že ani on není schopen prosadit dostatečné ústupky na své straně, i pokud by si je on sám přál.

Trump dal nicméně ve středu najevo, že svůj plán na izraelsko-palestinský mír hodlá zveřejnit zřejmě ještě letos. Vzhledem k tomu, že žijeme v nejistém světě plném překvapení, může se stát, že Trumpova dohoda o Palestině bude na světě dřív než mír se Severní Koreou nebo Íránem.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít