Možná přijde puč
Poněkud zdráhavé výkony ruské armády v ukrajinském tažení a nutnost zastavení bojů vede jak v Rusku samotném, tak i v zahraničí k úvahám, zda by nejsnazším východiskem z celé katastrofální krize nebylo rychlé odstranění Vladimira Putina. Jako nejschůdnější se v tomto ohledu milovníkům politických senzací jeví klasický palácový převrat.
Mnozí kremelští zasvěcení tvrdí, že Putin je ze zpackaného tažení tak nervózní, že začíná hledat viníka, jemuž by dosavadní zjevné neúspěchy ukrajinské kampaně hodil na krk.
Nabízejí se hned dvě figury, patřící mezi jeho vůbec nejbližší spolupracovníky – ministr obrany Sergej Šojgu, známý i tím, že občas tráví s Putinem i jeho dovolené někde v tajze, ale také šéf tajné služby FSB Alexandr Bortnikov.
Šojgua prý Putin viní z klopotného průběhu válečných akcí, kdy se jakžtakž daří na jihu, ale skoro nic nevychází na severu.
A Bortnikov prý zase může za katastrofálně nepřesné informace o náladách mezi ukrajinským obyvatelstvem, které ruské okupanty nevítalo kyticemi či chlebem a solí, ale vztekem či dokonce Molotovovými koktejly.
Putinova epocha končí
Podle západních konstruktérů případného puče by proto v jeho čele mohl stanout jeden ze dvou právě jmenovaných.
Představují ‚pukliny‘ Putinova režimu. Klíčové otázky a odpovědi k sankcím proti ruským oligarchům
Číst článek
A to tak, že případným Putinovým obviněním z neúspěchů na Ukrajině by je do čela podobné revolty doslova vehnala nutnost, diktovaná pudem sebezáchovy (ale zároveň možná i vědomím, že se současným prezidentem v čele to zkrátka dál nepůjde).
Zcela mimo podobné úvahy se ocitli ruští oligarchové, kteří sice reprezentují velkou ekonomickou sílu, ale mocensky neznamenají vůbec nic.
Především ve srovnání s oligarchy 90. let, kteří hlavně ve druhém Jelcinově prezidentském období zemi doslova a do písmene řídili a ovládali. Ti dnešní už se zmůžou jedině na opatrné stesky, že válka přece není nic dobrého, jako to udělali například pánové Děripaska či Abramovič. Že by ale právě oligarchové takovýto puč podpořili, se zdá nepochybné.
O podobném nebezpečí musí samozřejmě vědět i sám Vladimir Putin, který bezpochyby činí i příslušné přípravy.
Četní pozorovatelé ruského vzdušného prostoru zaznamenali v posledních dnech asi 20 letů strojů vládní letky, mířících do oblasti Uralu. Tam se patrně do stavu plné pohotovosti uvádí podzemní válečné útočiště, které by prezidentovi a jeho nejvěrnějším poskytlo spolehlivé přístřeší nejméně na rok.
Ať už jsou ale tyto hypotézy opodstatněné, nebo ne, jedno je jisté – Putinova epocha končí, a je jen otázkou, kdy a za jakých okolností se tak stane.
Seriálová óda na KGB se ruským divákům líbí
Alexandr Mitrofanov
Zvítězí populismus a demagogie nad demokracií a svobodou?
Lída Rakušanová
Předvolební posuny na politické scéně
Kateřina Perknerová
Trump zkouší politiku ultimát a nátlaku
Jiří Pehe