Macronova polská studijní cesta

Co asi přivádělo francouzského prezidenta Macrona do Polska, jestliže se během návštěvy nesetkal s nejdůležitějším člověkem zdejší politické scény, s Jaroslawem Kaczyńským, a jednal pouze s prezidentem a premiérem? To se ptal v komentáři pro internetový deník OKO Press Aleksander Smolar, bývalý poradce premiéra Mazowieckého.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Emmanuel Macron na návštěvě v Polsku | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Nejpravděpodobnější vysvětlení lze najít v rozhovoru téhož deníku s režisérkou Agnieszkou Hollandovou. Známe ji díky jejímu triptychu Hořící keř.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Ivana Šterna

Hollandová vylíčila průběh debaty, kterou Macron druhý den návštěvy vedl na francouzské ambasádě s výběrem polských umělců a intelektuálů. Nechyběla žijící legenda polské politiky Adam Michnik, manželka režiséra Andrzeje Wajdy Krystyna, ředitel památníku v Osvětimi Piotr Ciwiński, ale také lidé z francouzské intelektuální scény, které si Macron přivezl s sebou: český exulant Jacques Rupnik, sociolog Georges Mink anebo Piotr Smolar, redaktor deníku Le Monde a syn citovaného Aleksandra Smolara.

Macron poprvé přijel do Polska. Politiky vyzval, aby jednali s EU o sporné reformě soudnictví

Číst článek

Macron do země vyrazil nejspíš zjistit, do jaké míry lze s Polskem jako s nejvýznamnější východoevropskou zemí počítat při posilování Evropské unie. Pozorně sice vyslechl stížnosti na vládu, v současné chvíli rozkládající polský soudní systém, uvedl ale, že do problému polské justice se Francie jako taková míchat nebude. Jde o celoevropský problém a musí jej řešit Evropská komise a rada.

Vícerychlostní Evropa

Jak hovor běžel, bylo zřejmé, že chce znovu nastartovat záložní motor EU, takzvaný Výmarský trojúhelník složený z Francie, Německa a Polska, a posílit i tímto způsobem postavení Evropské unie ve světě.

Unii Macron zamýšlí postavit na vlastní nohy ekonomicky i bezpečnostně a proměnit ji ve světovou velmoc. Vede ho k tomu nejen ambivalence současné americké politiky, na kterou přestává být spoleh, ale i riziko hrozící z Číny. Obává se proto nevstřícné politiky Evropanů k Rusku. Může je zahnat do čínské náruče. Evropa v Rusech naopak musí posilovat vědomí, že jsou její nedílnou součástí.

Polský vztah k Rusku, i když historicky podmíněný a pochopitelný, je pro Macrona jistým kamenem úrazu. Přítomné ujistil, že sám není rusofilem, ale v zájmu Evropy hodlá zabránit rusko-čínskému spojení. Svoji roli tu musí sehrát i Polsko.

Macron zřejmě opustil myšlenku vícerychlostní Evropy. Zásad reálné politiky se ale drží dál. S její pomocí hodlá Evropu posílit třeba i za cenu určité blahosklonnosti k dodržování sdílených hodnot.

Riziko se tu jeví značné. Kancléři Bismarckovi se podobnou politikou podařilo udržet Evropu v míru celých 50 let, jenže nakonec před více než 100 lety vyústila v krvavou, poprvé v dějinách průmyslově vedenou válku.

Autor je publicista

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme