Epidemie ukazuje, jak životně důležitý je stát

Česká společnost má před sebou pár nejtěžších týdnů za posledních 31 let od listopadu 1989. Nemocnice se kvůli novým pacientům s covidem-19 dostanou na hranu svých možností a některé i za ni.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Covidový box na JIP | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

I kdyby už začaly počty nově nakažených koronavirem klesat, rozhodující údaje o hospitalizovaných, v těžkém stavu i zemřelých ještě nějaký čas porostou, mají totiž dva tři týdny zpoždění.

A protože jde o zdraví a životy tisíců lidí, je tato krize závažnější než všechny ty minulé potíže s politikou, ekonomikou, státoprávním dělením a dalšími.

Značka ‚Babiš‘ v ohrožení. Expertka na politický marketing vysvětluje, kde dělá premiér chyby

Číst článek

Až se bude dělat účet za celým rokem 2020, měl by být na jednom z prvních míst stát a jeho fungování i selhávání. Ano, řeč je o kritickém nedostatku ochranných prostředků na jaře, o neexistujících či nepoužitelných pandemických plánech, o neschopnosti krizové komunikace, o nezvládnuté chytré karanténě, o dlouhodobě podfinancované a zkostnatělé hygienické službě, o žalostné koordinaci státu a kraje v Karviné, o neschopnosti poučit se z první vlny a na základě dat naplánovat účinný postup před tou druhou a o kapitulaci, kterou předvedl premiér, když začal doufat v zázrak…

Zkušenost se selháním státu

Ano, řeč je i o odolném zdravotnickém systému, lepším, než mají třeba Slováci nebo Poláci. I když – jak řekl jeden lékař z první linie – systém funguje také díky neskutečnému nasazení lékařů, sester a dalšího zdravotnického personálu. To jsou vizitky českého státu po třiceti letech jeho budování.

Velký objev o užitečnosti státu udělal americký historik Timothy Snyder. Zjistil a doložil, že tam, kde se před druhou světovou válkou a během ní rozpadly státní struktury (zničeny byly i v Československu), dostal holokaust volný průběh – Židé měli malou šanci vyhnout se odsunu a vraždění, stejně tak lidé, kteří jim chtěli pomoci. Snyder dodává i aktuální příklady: „V situaci kolabujícího státu může sucho způsobit stovky tisíc mrtvých, jako se stalo v roce 2010 v Somálsku,“ píše v knize Černá zem – holokaust, historie a varování.

Stát je pro občany nesmírně cenný nástroj obrany a prosazování jejich práv – a v situaci, jako je ta naše, ochrany zdraví a života. Stát Česká republika. Když dostal profesor Snyder v týdeníku Respekt před pěti lety otázku, co tedy mají Češi budovat a bránit, dodal: „Evropskou unii, samozřejmě. A stejně jako ostatní Středoevropané pochopit, že je to instituce, která jejich stát neničí, ale zásadně posiluje.“

Zkušenost se selháním státu je zatím čerstvá a bolestivá a neměla by se jen tak vytratit. Mohla by být základem občanského zájmu o bezchybnou práci služby, kterou si platí, a pro jasné požadavky na politickou reprezentaci, aby o stát pečovala jinak než dosud. Aby ho připravila rychle na případnou třetí vlnu nebo ještě nebezpečnější epidemii a koncepčně v podobě digitální, přátelské a odpovídající složitému světu 21. století.

Ukázalo se totiž jako životně nebezpečné, když je stát jen souborem politiků a úředníků žijících ve svých světech, které nejlépe popsal Franz Kafka.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme