Podle Mezinárodní organizace pro migraci k letošnímu 18. prosinci přišlo do unie skoro 108 tisíc běženců. Ke konci roku už toto číslo nebylo aktuální. Jen na řecké ostrovy, migrací nejvíce zatížené, přibylo v průběhu posledního víkendu roku 2019 více než 400 nových běženců. A to v Řecku zuří zimní bouře a počasí je velmi nehostinné.

Celkový počet migrantů mířících do vysněné Unie se totiž meziročně sice snížil o pět procent, v případě Řecka se ale zdvojnásobil. Lidské bytosti se tísní v přeplněných táborech. Naprostá většina žije ve stanech a provizorních přístřešcích mimo oficiální uprchlická střediska. Jsou vystaveni veškeré nepřízni počasí. Větru, dešti, sněhu, mrazu, pohybují se v bahnu. Na vině je skutečnost, že zatímco je na pěti předmětných ostrovech místo ani ne pro osm tisíc lidí, pobývá jich tam přes 42 tisíc.

Podobně se o moc nezlepšila ani situace v Itálii. I přes počáteční tvrdý přístup teď už bývalého italského ministra vnitra Salviniho do země migranti po tisících přicházejí dále. Podobně přicházejí také do Španělska. Ať už připlouvají k jeho břehům, nebo se do unie snaží dostat přes dvě španělské enklávy v severní Africe. Od Maroka je oddělují vysoké žiletkové ploty, nejmodernější strážní systémy, běženci ale často uspějí.

Mezi unijními zeměmi proto i v roce 2019 probíhala válka o solidaritu. V závěru roku oznámilo Německo záměr přijmout 70 nezaopatřených dětí – běženců z Řecka. 400 běženců si převezme také Francie, několik desítek přímo z Řecka odvezl papež František. Portugalská nabídka převzít tisíc migrantů z Řecka trvá. Relokace probíhají také z Itálie. Obecně si většina členů Unie mezi sebou pomáhá.

Větší solidarita

Mezi politiky a občany v zemích, které se na solidaritě s ostatními státy unie v otázce migrace podílejí, a těmi, kteří tak nečiní, narůstá logicky konflikt. Ještě nikdo nezodpověděl otázku, proč by jedna země měla pomáhat přebíráním běženců, a jiná nikoliv. I pokud bychom vzali za pochopitelný argument, že nikdo nechce mladé muže s nejasnou minulostí, pořád zbývají ženy a děti, často osamocené.

Státy visegrádské čtyřky s výjimkou Slovenska čeká rozsudek ve věci nesplnění právoplatně přijatých migračních kvót. Podle názoru generální advokátky Soudního dvora Evropské unie by polští, maďarští a čeští vládci měli u soudu prohrát. Evropská unie je založená na vládě práva a rozhodnutí bude potřeba respektovat, ať už bude jakékoliv. Výsledek řízení ale nevyřeší tristní situaci, ve které se Unie z hlediska migrace ocitla.

V roce 2016 uzavřela dohodu s Tureckem, která nefunguje. Původně ji někteří premiéři a hlavy členských států považovali za vhodný příklad pro případná ujednání i s dalšími státy, odkud migranti přicházejí. Včetně českého premiéra Andreje Babiše. Tento přístup se ale ukázal jako mylný.

Počet běženců směřujících z Turecka do unie se zvýšil. Nazpět se vrátilo ani ne dva tisíce odmítnutých žadatelů o azyl. Povšimla si toho i německá kancléřka Merkelová. Prezident Erdogan navíc migraci používá k vydírání celé Evropské unie. Chce peníze, ústupky, diplomatickou podporu a cokoliv jiného ho napadne.

V roce 2020 unii čeká další reparát z hledání ztraceného času. Nová Evropská komise chce reformu azylového systému dokončit. Zatím se údajně hodlá vydat německou cestou, tedy dát za solidaritu odměnu v podobě pobídek. Francie požaduje trest pro z jejího pohledu nesolidární státy. Českou politickou reprezentaci čeká další boj, který bude o to těžší, že se sama podílela na vytvoření protiimigrační hysterie ve své zemi. Reformovat azylový systém je ovšem nezbytné.

Dlouhodobě zatěžovat jen některé země je neudržitelné. Větší solidarita ale musí jít ruku v ruce s analýzou, kolik je kde potřeba pracovních sil a kolik je volných míst alespoň pro vyřizování azylových žádostí. Následné návraty do zemí původu mohou být odkudkoliv.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít