Europarlament mění image

Ze 751 křesel Evropského parlamentu jich je pro Českou republiku rezervováno jednadvacet. V nadcházejících volbách se o ně hodlá v této zemi ucházet skoro osm stovek kandidátů z téměř 40 uskupení. A když se jich zeptáte proč, odpovídají jednohlasně, že chtějí v Bruselu hájit české národní zájmy.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lze předpokládat, že tentokrát bude volební účast zřejmě vyšší než minule. Ilustrační foto | Zdroj: Evropský parlament

To byl v podstatě i tenor eurovoleb před pěti lety. Tehdy ovšem přiměl jít k volebním urnám ani ne každého pátého voliče. Na žebříčku volební účasti členských států unie tak Česká republika skončila na předposledním místě. Hůř na tom byli už jen Slováci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Europarlament měl ovšem tenkrát v České republice spíš pověst luxusní „zašívárny“ než instituce, kde se rozhoduje o věcech ovlivňujících životy lidí. Jak tehdy vyplynulo z literární soutěže pro středoškoláky, pořádané z podnětu zastoupení Evropské komise regionálními Deníky, viděla to tak dokonce i nastupující voličská generace.

Sešlo se tehdy přes 500 příspěvků a autoři měli o europoslancích většinou jasno: z jednání se buď ulejvají, nebo tam spí, schvalují nesmyslné směrnice, šikanující domácí obyvatelstvo a berou za to nehorázné platy.

Temná perspektiva?

Nyní jsou z tehdejších středoškoláků voliči. A otázka je, jakým směrem si svůj tehdejší názor mohli opravit v atmosféře posledních pěti let, kdy se do českého Parlamentu dostali populisté nejhrubšího zrna a kdy jejich demagogické argumenty začali přebírat mnozí politici i ze zavedených parlamentních stran.

Evropská unie je dnes v České republice prezentována nikoli jako to, čím ve skutečnosti je: totiž zárukou férové účasti evropského kontinentu na soutěži velmocí v dnešním globalizovaném světě. Nese naopak punc selhávajícího projektu, který je nutno z gruntu reformovat.

Kdo se za nás bude ,prát‘ v EU? Poslechněte si sliby kandidátů do Evropského parlamentu

Číst článek

Nic proti reformám, ale faktem je, že u zrodu každé reformy Evropské unie musí stát ochota ke kompromisu ze strany jednotlivých členských států. A tou česká politická scéna toho času neoplývá.

Nejzřetelnější je to v oblasti migrace, klíčovém problému, jemuž unie čelí. Zaštítěni visegrádskou čtyřkou opakují zdejší politici mantru o lepší ochraně vnějších hranic EU a o nutnosti předcházet konfliktům v místě jejich vzniku. Sborem ale odmítají přispět k debatě o společné azylové politice, která se neobejde bez solidarity s jižními státy unie, které čelí migrační vlně v první linii, i něčím jiným než rozhodným „ne“.

A to v údajném „národním zájmu“, jakkoli se za ním ve skutečnosti neskrývá nic jiného než krátkozraký národní egoismus. Zdejší veřejnost jim to nicméně spolkla i s navijákem. Což její skepsi vůči Evropské unii ještě posílilo.

Interaktivní kandidátky: proklikejte si, koho volit do Evropského parlamentu

Číst článek

Jak ukazují výzkumy veřejného mínění, je ochrana národních egoismů, vydávajících se za národní zájmy, ve zdejší společnosti téma tak vděčné, že mu z kandidátů do evropského parlamentu odolává jen málokdo. Takže lze předpokládat, že tentokrát bude volební účast zřejmě vyšší než minule.

Otázka je, zda ku prospěchu věci: Europarlament sice přestává mít v České republice pověst instituce, plodící „za hodně peněz málo muziky“. Místo toho se ho ale kandidáti snaží předvést coby permanentní kolbiště neohrožených bojovníků za národní zájmy. Pokud jim voliči spolknou i tohle, mají logicky šanci na zvolení ti nejhlasitější z nich. Jinými slovy demagogové a populisti. Doufejme, že se tahle temná perspektiva nevyplní.

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme