Také je to věk velvyslankyně, která dle dikce služebního zákona od roku 2015, stanovující sedmdesátku pro diplomaty jako mezní, měla ve funkci skončit. Stejně jako Livia Klausová v Bratislavě.

Převzato z Plusu

Ale politikové, včetně prezidenta Miloše Zemana, ale i tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (TOP 09), s tím ostře nesouhlasili. A tak poslanci problém prozatímně obešli možností uzavřít s přesluhujícími diplomaty dohodu o provedení práce.

Především kvůli Filipi, která totiž – a to je třetí a nejdůležitější unikát – v Damašku vede jedinou ambasádu členské země EU.

Ostatní státy buď zastoupení pro Sýrii už vůbec nemají, anebo jsou diplomaté v sousedním Libanonu syrskou agendou pouze pověření. A české služby zřejmě občas využívají i Spojené státy.

Eso a stovky víz prominentům

Toto unikum je navíc posílené tím, že je ambasadorka k vedení země, ve které vypukla krvavá občanská válka jen rok poté, co do Damašku přijela, v jakémsi „speciálním vztahu“. Jinými slovy, cesta do tamních nejvyšších politických kruhů pro ni není uzavřená, což má jistě výhody.

Filipi, vystudovaná expertka na země Blízkého východu, se už několikrát zasloužila o osvobození osob z různých zemí v Sýrii vězněných, jako tomu bylo například u vloni propuštěného Poláka, hlásajícího příchod apokalypsy, anebo u tento čtvrtek do Prahy ministrem zahraničí Janem Hamáčkem (ČSSD) přivezené dvojici humanitárních pracovníků (jeden z nich je Němec, státní příslušnost druhého neznáme).

Výlučná pozice diplomatky je na jedné straně oslavovaná (viz titulek „České eso v Damašku“ magazínu Týden), na straně druhé je paní Filipi i kritizovaná jako příliš vstřícná vůči Asadovu režimu, vojensky podporovanému Ruskem. Ten podle časopisu Respekt legitimizuje také tím, že vydává značný počet víz Asadovým příbuzným i členům tajných služeb, kteří jezdí do Čech odpočívat nebo obchodovat, ačkoliv EU i USA styky se syrskou vládou skoro úplně zmrazily.

Začarovaný kruh

Ale konexe a možnosti paní Filipi se jim tu a tam hodí. Hlavně když jde o to, dostat ven někoho, kdo se ocitl v syrském zajetí. Asadovou administrativou jistě pozorně sledovaná velvyslankyně se také vždy vyjadřuje obezřetně. I pokud jde třeba o příčiny vzniku občanské války, ale i o řadě jejích drastických aspektů. Jinak by podle všeho nemohla v Damašku nejen dál setrvávat, ale hlavně tam být do široka platná.

V jakémsi začarovaném kruhu se ovšem ihned znovu vynoří námitka, že je cena za české výsadní postavení v Sýrii přece jen moc vysoká, na což se dá zase odpovědět, že podstatou diplomacie je přece řešení delikátních záležitostí, často za přísně utajených okolností. A těžko zároveň chtít, aby z toho plynul prospěch pouze jedním směrem. Konečně i politikové se mohou dostat do situace, v níž je třeba zůstat zdrženlivý.

Když v Damašku tento týden přebíral Jan Hamáček zahraniční vězně a hovořil se syrským ministrem zahraničí Valídem Muallemem, prý mu řekl, že Česká republika odsuzuje chemické útoky a je třeba umožnit jejich vyšetření. Tomu lze věřit. Ale už jistě nemohl ani naznačit, že mnohé ukazuje na Asadovu armádu coby pachatele. Jinak by asi odletěl s nepořízenou.

Ale je to samozřejmě morální dilema. Jistě ho skoro neustále prožívá i naše velvyslankyně s unikátní pozicí.

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít