Buďme realisté, chtějme nemožné

Čtvrt milionu lidí protestuje a ti, jichž se protest týká, se tváří, že se nic neděje. V parlamentu nemá opozice na víc než na to, aby šéfovi vlády od plic řekla, co si o něm myslí. Společnost je rozdělená na dva tábory, které se ani nepokoušejí se spolu domluvit. Do karet to hraje populistům a cynickým manipulátorům, jejichž vliv roste.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Evropská unie | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Jako by se svět, navzdory digitálnímu věku s jeho údajně tak blahodárnými možnostmi pro lidstvo, řítil do své neblahé minulosti.

Přesto není situace, která se v různých obměnách globálně šíří jako mor, tak bezvýchodná, jak se zdá. Alespoň ne na našem kontinentě. Ten totiž alternativu má. Jeho záchranný člun se jmenuje Evropa.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Buďme realisté, chtějme nemožné!

Ta sjednocená Evropa, o které snili vizionáři od Francouze Victora Huga po japonsko-rakouského zakladatele Panevropského hnutí Coudenhove-Kalergiho. Evropa, o které mluvil Václav Havel před deseti lety v evropském parlamentu jako o „vlasti našich vlastí“.

Evropská unie jako utopie

Profesorka Ulrike Guérotová, německá politoložka a publicistka, nazývá současnou situaci v Evropě „novou občanskou válkou“, kdy se „nervózní občanská společnost“ vzpírá populismu a občané si opět uvědomují, že politika ovlivňuje jejich životy.

Zároveň ale považuje šířící se nacionalismus za reakci na hyperventilující neoliberalismus a na mylnou konstrukci eura. Vodou na populistické mlýny je migrace, na níž Evropa odpovídá izolacionismem, který vydává za obranu evropských hodnot. Podle Ulriky Guérotové nejde přitom o nic jiného než o bezpečnost a peníze, což jen ilustruje hodnotovou mizérii národních států. 

Babiš vládne efektně, ale ne efektivně

Číst článek

Ale právě v tom, že populisté tento fakt využívají, vidí Guérotová jejich pozitivní roli: tím, že předstírají úsilí o návrat k národním státům, je de facto rozdělují a připravují jejich zánik. Jsme svědky největší evropské krize od vzniku EU, která by se „mohla stát zrodem nové Evropy, ve které se národní státy přetaví do politické jednoty, za kterou budou stát nikoli bruselské instituce, ale evropští občané,“ píše Ulrike Guérotová ve své knize „Nová občanská válka“ s podtitulem „Otevřená Evropa a její nepřátelé“.

Podle ní předcházely občanské války v dějinách často velkým sjednocovacím procesům. A Evropa ukázala už jednou, v roce 1989, že dokáže takovým procesem projít bez násilí. Dodat je třeba, že středobodem této nové konstrukce Evropy je pro Ulriku Guérotovou společná sociální politika. Na rozdíl od dnešní situace, kdy jde v unii hlavně o společný trh.

Minulou neděli byly na Letné vidět mezi záplavou českých vlajek tu a tam vlajky Evropské unie. Jako by ukazovaly možné východisko ze situace, která se zdá být bezvýchodná. Je to východisko tak radikální, že se jeví jako utopie.

Jenže v roce 1968 se francouzští studenti vzepřeli zkostnatělým společenským strukturám pod heslem, které se jevilo podobně. Sice ne hned, ale nakonec, stejně jako všude jinde v západní Evropě, nastartovala jejich generace novou epochu. To heslo znělo: „Buďme realisté, chtějme nemožné!“ Stojí za to si ho zapamatovat.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme