Nejdříve k otázce první, tedy co v oblasti bezpečnosti dělá Evropská unie neboli její členské státy. V tomto ohledu je třeba říci, že se jednotlivé vlády sdružené v evropském spolku činí.

Ministři zahraničí 25 členských zemí odsouhlasili stálou strukturovanou spolupráci v obranné oblasti neboli PESCO.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Její výhodou je, že - společně s ještě stále dolaďovaným Evropským obranným fondem a průmyslovým rozvojovým programem - může přinést dostatek financí a sladění vědeckých poznatků jednotlivých členů.

Základní nevýhodou je ale nejen složitý název, ale také komunikace s veřejností. Zkratka PESCO se může zdát poetická a vysvětlující málokomu. Z hlediska Evropanů se totiž stále a znovu opakuje neblahá praxe, kterou si snad unijní instituce i jednotlivé vlády záměrně pěstují.

Jako příklad je možné zmínit další projekt, tajemně nazvaný „Zjednodušení a sjednocení postupů přeshraničního pohybu vojenských jednotek“. Pokud se takto bude komunikovat dále, nemůže se nikdo divit pochybám Evropanů o schopnostech jejich reprezentantů.

Podpora veřejnosti

Přitom v jednoduchosti je krása a rozklíčovat složité názvy nezpůsobí tolik problémů. Na jednu stranu se díky společným projektům zvýší schopnost jednotek navzájem se doplňovat, protože v současnosti mají jednotlivé armády někdy problém domluvit se mezi sebou nebo navzájem bojovou techniku propojit a opravit.

Zjednodušení pohybu vojsk v rámci Evropy je zase prospěšné nejen v případě nutného zásahu v jedné části nebo blízkém okolí, ale je to také odpověď na výzvy Severoatlantické aliance.

Už nyní přislíbené stovky milionů euro na vzájemnou spolupráci při vývoji vojenských systémů pak mohou pomoci průmyslu nejedné unijní země.

Nejen ruská lekce v Sýrii totiž jasně ukázala, že spoléhat se jen na takzvanou „soft power“, neboli sílu diplomacie, obchodu a peněz nestačí. Je potřeba mít také tvrdou vojenskou sílu, protože být bohatý jako Evropa a zároveň slabý se nikdy v dějinách nevyplatilo.

A zároveň je čas od času vhodné předstoupit před obyvatele a přiznat třeba skutečnost, že udržovat po všech stránkách rozvinutou vojenskou sílu je nejen drahé, ale pro mnohé nedosažitelné.

Proto se tedy asi naši politici opět na něčem v Bruselu shodli. Strategickou triádu si totiž dovolit mohou jen někteří. A mimochodem, posílení obranné spolupráce znamená také možnost získat víc nezávislosti.

V obraně se na druhé spoléhat nemá, jak správně zdůraznil šéf Evropské komise. To má pravdu, ale pro společné evropské projekty je potřeba podpora veřejnosti, kterou se se složitými názvy získává velmi těžko.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít