Sisyfos a Evropská unie v roce 2017

Evropská unie v roce 2017 připomínala bájného krále Sisyfa, jenž podle řecké mytologie vykonává práci, která je nejen nekonečná, ale také stále začíná znovu. K obrovskému balvanu tlačenému do kopce, na jehož vrcholu se zase zhroutí, lze přirovnat i stav unijního spolku při ohlédnutí za letošním rokem.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Brusel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Evropská komise (ilustrační foto)

Evropská komise (ilustrační foto) | Foto: TPCOM | Zdroj: flickr.com

Odehrával se ve stínu několika volebních klání v členských státech, z nichž dvě byly opravdu klíčové. Evropský spolek a stoupenci politického liberalismu si oddechli ve chvíli, kdy zjistili, že jednu část takzvaného motoru evropského projektu bude pohánět vůle a politická praxe Emmanuela Macrona.

V odporu proti kvótám zbývá málo manévrovacího prostoru

Číst článek

Ten svou kampaň postavil mimo jiné na prohloubení evropské integrace a v prezidentských volbách porazil euroskeptickou Marine Le Penovou. Jeho zvolení navázalo na volební výhru nizozemského premiéra Marka Rutteho, který porazil Geerta Wilderse, noční můru stoupenců Evropské unie a tradičně pojímané politiky.  

Naděje na získání směru unie, včetně další možné integrace eurozóny a větší úrovně sjednocení obecně, ale těsně před cílem zhatily volby německé. V druhé části evropského motoru sice opět vyhrála kancléřka Merkelová, ale ne dost přesvědčivě, aby sestavila většinovou vládu. Pokud a než se tak stane, určení unijního směru, který liberálně populistický francouzský prezident sám prosadit stěží dokáže, se odkládá. 

Přínosy pro půl miliardy Evropanů 

Volební klání v České republice a Rakousku pak ukázaly, že jejich vítězové jsou sice podle svých slov proevropští, ale na jejich činy se ještě čeká. Ve Vídni se na vládě podílejí euroskeptičtí Svobodní, Praha na svou parlamentem schválenou vládu stále ještě čeká.

Už teď je ale jisté, že po supervolebním roku vyhráli spíše stoupenci evropské integrace, než jejich soupeři z tábora euroskeptického populismu. Chvíle oddechu se tak může využít na plánování budoucnosti, která teprve rozhodne o tom, jestli se unijní spolek rozpadne, více integruje, nebo se prohloubí spojení pouze jeho části, zatímco státy neúčastnící se budou s EU spojené více či méně pevnými pouty. 

Problémů, které se nahromadily, je totiž stále více než dost. Počet migrantů a uprchlíků mířících do Evropy přes Středozemní moře sice slábne, ale tolik potřebná reforma unijní azylové politiky se má rozhodnout teprve v polovině příštího roku. V jednání je stále relokační mechanismus, neboli systém kvót, který v minulosti tak rozhádal především státy V4 a zbytek Evropské unie. 

Každopádně pro rok 2017 byly v unijním dění určující proběhlé národní volby, protože Evropská unie je především soubor jejích členských států. Ony jsou hlavním hybatelem dění, a unijní instituce disponují jen takovými pravomocemi, které jim jednotlivé členské země propůjčí. 

Lámání chleba ale přijde v roce 2018. Pokud v něm Evropská unie nedosáhne lepší bezpečnosti, shody, prosperity a schopnosti vysvětlovat své přínosy pro půl miliardy Evropanů, dosavadní poražení v národních volbách dostanou další velmi dobrou šanci. 

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme