Má Evropa šanci? Ve volbách rozhodneme

Osud Evropské unie možná opravdu rozhodnou volby a možná, že si toho zprvu všimnou jen někteří. Je ale složité porozumět volbám, ve kterých soutěží strany z osmadvaceti členských států. Sice se sdružují v osmi stranických konglomerátech na úrovni europarlamentu, ovšem ani porozumět této sestavě není úplně snadné.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Osud Evropské unie možná opravdu rozhodnou volby a možná, že si toho zprvu všimnou jen někteří (ilustrační snímek) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Přesto by tentokrát neměli lidé hlasovat podle toho, jak odměnit či poškodit strany v domácím rybníku, dokonce ani podle toho, jaké národní zájmy budou v Bruselu hájit, ale prostě podle toho, jak chtějí řídit Evropu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Má Evropa šanci? Ve volbách rozhodneme

Tentokrát volby opravdu leccos řeknou. Dosud evropskou politiku určovala velká koalice lidovců a sociálních demokratů, čas od času doplněná liberální frakci ALDE. Tentokrát však velká koalice většinu nezíská a možná ani výpomoc ALDE k většině nepostačí.

Podle posledního průzkumu společnosti European Elections Stats získají tyto tři evropské strany 387 mandátů v parlamentu, který má 751 členů. K většině to stačí, ale pokud se pár hlasů posune, všechno bude jinak.

Tradiční pravice a sociální demokraté

Pak zbývá dalších pět stran. Dál na levici to je ještě přehledné. Zelení a radikální levičáci v čele s německými postkomunisty mají dohromady něco přes sto hlasů. Na pravici se ovšem vyzná jen málokdo a přitom tam může být po volbách k dispozici až 200 volných hlasů.

Tři v zásadě pravicové frakce se dělí podle míry, jak jsou euroskeptické a radikální. Ještě uměřená je konzervativní frakce, kterou založila stejnojmenná britská strana, které po boku stojí polské Právo a spravedlnost, švédští demokrati a finští národovci. Pak jsou radikálové, kteří ovšem tvoří dvě frakce.

Větší ambice má Evropa národů s tak slavnými populisty, jakými jsou francouzská Národní fronta, italská Liga nebo rakouští či nizozemští Svobodní. Ovšem ještě existuje Evropa svobody, kde kromě italského Hnutí pěti hvězd a Alternativy pro Německo najdeme novou Stranu pro Brexit veterána Nigela Farage.

Některé z těchto stran jsou favority evropských voleb ve svých zemích, přesto stále menší jsou vyhlídky, že se do jednoho bloku může spojit většina z nich. A to není jasné, jak se zachovají nové euroskeptické strany, jakými jsou španělský Vox nebo nizozemské Fórum pro demokracii.

Lékárnické váhy

Přesto jsou evropské volby přehledné. Na jedné straně je možnost, že se středopravé strany opět dohodnou se sociálními demokraty, na druhé se lidová strana přesune víc doprava a přidá se k euroskeptikům.

Sedm skupin voličů podle postojů k EU: jste profitář, reformista, nebo snad městský liberál? Otestujte se

Číst článek

Výsledek ani nebude nutné vážit na lékárnických vahách. Evropané mohou zvolit strany, kterým se někdy říká nové, protože nejsou součástí establishmentu a dokážou nabídnout nová řešení. Ještě nedávno, tak před rokem nebo dvěma lety se zdálo být velmi pravděpodobné, že tyto strany získají v Europarlamentu klíčovou roli a změní unii nějakým revolučním způsobem ve prospěch národních států, pokud ji úplně nerozpustí.

Letos se však při volbách do finského a španělského parlamentu ukázalo, že jejich nástup rozbil tradiční pravici a pomohl k vítězstvím sociálním demokratům, kteří se sebrali z předchozího úpadku.

Silní socialisté se při opakování stejného scénáře stanou v evropském paramentu žádaným partnerem a lidovci budou mít jasnou volbu ve prospěch pokračování evropského projektu, samozřejmě po větší či menší revizi.

Dvě možnosti pro evropské volby jsou jasné. Teď stačí zjistit, do jaké frakce v Bruselu ta která národní strana patří a podle toho hodit svůj hlas.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme