Od ledna sem začali jezdit i neostřílení nováčci čerstvě sestavené české vlády. Navzdory slibům koaličních stran se tu ocitají – alespoň podle testů před kamerami v Praze – nejspíš i takoví, kteří stěží nějakým jazykem pozdraví nebo poděkují. Snad se v kuloárech zapotí a přijmou opožděná novoroční předsevzetí, že se do předsednictví naučí alespoň konverzační fráze.

Přehrát

00:00 / 00:00

Eva Hrnčířová: Vystačí si ministři v Bruselu s turistickou angličtinou?

Ponechme teď tyto vlastnímu osudu a jen se modleme, že jejich výkony pomohou vylepšit tlumočníci a diplomaté. Ukázalo se ale, že třeba ministr financí Stanjura svou avizovanou pouze „turistickou angličtinou“ v Bruselu překvapil. A zdroje přímo z jednání Hospodářským novinám pak potvrdily, že nový ministr udělal dobrý dojem.

Seznamovací schůzky se svými protějšky zvládnul bez tlumočnice. Takže spíš nízké sebevědomí a obava z vystupování v cizích jazycích, která je pro české prostředí tak příznačná? Když už se někdo na veřejnosti anglicky mluvit odváží, přispěchají na pomoc kritici a hnidopišsky často začnou rozebírat každou předložku.

Kdo Brusel zná, ten ví, že v jeho kuloárech „Queen’s English“ jen stěží uslyšíte. Jazyk Shakespeara tu má jiné vazby i přízvuk a je výrazně zjednodušený, tak aby s ním špatně, ale zato velmi sebevědomě mluvili Španělé, Italové nebo Francouzi. Spíš než rodilé mluvčí připomínají někdy právě turisty. Paříž navíc po brexitu bojuje o ztracené pozice a chce, aby se jazyk Moliéra stal znovu v diplomacii tím hlavním. Současné francouzské předsednictví pro to udělá všechno. Je otázka, jestli by čeští ministři spíš neměli začít pilovat hrdelní „r“ a učit se „merci“ a „bonjour“, pokud se budou chtít se svými francouzskými kolegy domluvit.

Lingua franca

Anglický mluvící zbyly v Unii jen malé Irsko a Malta. Země východní Evropy ale angličtinu preferují a bojují za to, aby hlavním jazykem zůstala. V Bruselu to ale není English, nýbrž Globish. Zjednodušená angličtina, kterou se domlouvají nerodilí mluvčí. Účelem není předvést dokonalou gramatiku a vytříbenou slovní zásobu, ale domluvit se. Jazykově i politicky. Existuje desítky stránek dlouhý slovník vyjmenovávající výrazy používané bruselskými úředníky, které se ale od britské Queen’s English dost odchylují.

Převzato z Plusu

V euroinstitucích si jazyky žijí vlastním životem a nezkouší se z jejich dokonalosti. Stačilo se podívat tento týden třeba na projev prezidenta Macrona v europarlamentu, samozřejmě ve francouzštině. Anglický přízvuk nové předsedkyně parlamentu Metsolaové v její francouzštině byl ale tak silný, že člověk váhá, jak to vlastně mluví. I slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič má francouzštinu spíš jako úlitbu francouzskému předsednictví. A naopak na šéfku frakce socialistů Perezovou – mluvící ve své rodné španělštině – člověk zíral, i když je pro něj jazyk de Cervantese záhadou, ale její výrazný řečnický styl ho prostě uchvátil.

Jazyky jsou v Babylonu klíčem, to je jasné, ale politici zůstávají politiky. Budou kamery testovat taky charisma, vystupování a celkový dojem? Jestli ministři umí zaujmout? Tuzemská média mezitím jazykové testy proprala tak důkladně, až se dostaly i na stránky zahraničních novin. Přitom možná šlo jen o nízké české sebevědomí a o to, že v tom někteří ministři ještě neumí chodit. Zahraniční média je koneckonců v Bruselu otestují samy a není úplně dobré se hned dopředu podceňovat.

Autorka je publicistka

Eva Hrnčířová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít