O penězích a lidech aneb Není v EU čerpání jako čerpání

Tento týden se v Evropské unii mluvilo – a ještě mluvit bude – hlavně o penězích. Evropská komise začala zveřejňovat návrhy jednotlivých kapitol víceletého rozpočtu na roky 2021 až 2027. Neobešlo se to samozřejmě bez debat, kdo a proč dostane víc a jiný naopak bude moct čerpat méně. V Evropském parlamentu se ukazují jako přeborníci ve využívání evropských peněz především ti, kteří na unii nejvíc nadávají.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Měna eurozóny. (Ilustrační snímek)

Měna eurozóny. (Ilustrační snímek) | Foto: Phil Noble | Zdroj: Reuters

Hlavní zpráva pro Českou republiku zní, že v příštím rozpočtovém období by měla mít k dispozici z kohezních fondů zhruba o čtvrtinu méně peněz než dosud. Česko tak patří do skupiny zemí s maximálním navrženým snížením. Logicky to není důvod k jásání. Na druhou stranu peněz v této obálce bude mít naše republika pořád dost – v přepočtu v dnešních cenách zhruba 450 miliard korun. Podle nejkrizovějšího scénáře jich mohlo být mnohem míň, a navíc je to doklad toho, že se stejně jako další státy našeho regionu máme alespoň statisticky stále lépe.

Evropská komise to bohužel takhle jednoduše a srozumitelně nepodala. Při zveřejňování návrhu se zamotala do svých investičních manter a bruselského ptydepe, takže se výsledek opět zvrtnul do diskuzí, jestli náhodou tímto způsobem netrestá střední Evropu za její přístup k migraci. Nejvíc totiž škrtala u „odmítačů kvót“ a v Pobaltí, zatímco přidávala na jihu Řekům, Italům a Španělům.

A přitom stačilo říct, že se Česku a spol. hospodářsky daří jako nikdy, a proto už nemůžeme mít takový nárok na peníze pro chudší regiony. Komu by takový argument nestačil, šlo by dodat, že jsme se díky tomu vyrovnali Německu, o což tolik stojíme. Našim sousedům totiž komise procentuálně ubrala skoro stejně jako ve střední Evropě. Aspoň v něčem jsme tak Němce dohnali, když ne v platech.

Evropský rozpočet je o solidaritě. Balík peněz by měly dostat i státy, které si vedou dobře, říká Jourová

Číst článek

Nevadí. Není všem dnům konec. O návrhu rozpočtu teď začnou jednat členské země a jeho výsledná podoba se tudíž určitě ještě změní. Jak navíc správně upozornila řada mých sledujících na twitteru, český problém není ani tak v tom, kolik dostaneme, jako kolik budeme schopní v reálu vyčerpat. V této disciplíně totiž patříme tradičně k těm nejslabším, co to pak dohánějí pět minut po dvanácté.

Kdo naopak s čerpáním nemá problém (myšleno morální), to jsou odpůrci unie v řadách frakce Evropa národů a svobody (ENF). Jak tento týden upozornil bruselský server Politico, skupina kolem francouzské Národní fronty Marine Le Penové a ideově spřízněných soukmenovců si na náklady Evropského parlamentu pořídila přes dvě stovky lahví šampaňského (některé v přepočtu za 2000 Kč/kus), vybavovala se manžetovými knoflíčky a pochutnávala si na večeřích za 10 000 korun na osobu. Celkem bratru za více než deset milionů korun a doufala, že to unijní daňový poplatník zaplatí.

Jenže u vedení parlamentu ENF narazila podobně jako řada jejích europoslanců s pochybným využíváním náhrad na asistenty. Marine Le Penová, ke které se nadšeně hlásí i Tomio Okamura, kdysi veřejně deklarovala, že chce Evropskou unii zničit. Že odmítá současný „evropský Sovětský svaz“, který považuje za antidemokratické monstrum. Její europoslanci na to jdou zjevně přes bubliny a plný žaludek. I bořiči unie jsou taky jenom lidi.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme