Tak obecně se dá shrnout výsledek čtvrtečního videosummitu lídrů sedmadvacítky, kteří alespoň mlhavě naznačili směr a pověřili Evropskou komisi, aby připravila konkrétní scénář. Její předsedkyně Ursula von der Leyenová slíbila, že to udělá za dva tři týdny, tedy do půli května.

Už čtvrté online zasedání nejvyšších státníků členských zemí za posledních sedm týdnů na jednu stranu potvrdilo notoricky známé rozepře mezi stoupenci „solidarity“ a těmi, kdo spíše mluví o „odpovědnosti“.

Na druhé straně se oba tábory přece jen sblížily – nizozemský premiér Mark Rutte už je například ochoten uvažovat o půjčkách na světovém trhu a italský premiér Giuseppe Conte mluvil dokonce o velkém pokroku. Německá kancléřka Angela Merkelová zase připustila, že ve jménu solidarity bude třeba zřídit záchranný fond, už proto, že Německo potřebuje dobrý vývoj v celé Evropě.

Injekce by měla být podstatná, hodná rozměrů hrozící recese, podle všeho nejhorší od velké hospodářské krize 30. let. Šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová na začátku videokonference varovala, že pokud vlády nedospějí rychle k dostatečně robustní odpovědi, může se hrubý domácí produkt eurozóny propadnout ne o 10, ale o 15 %.

Došlo k pokroku

Mluvilo se o bilionu eur, o bilionu a půl, dokonce o dvou bilionech. V jaké formě by to mělo být? Granty, nebo půjčky? Nebo kombinace obou? Nebo také záruky? Pro které země? Pro ty, které epidemie nejvíce poničila, jako je Itálie a Španělsko? Nebo pro ty, které jsou nejchudší, včetně Česka? A pro která odvětví ekonomiky? Podle jakých kritérií?

Bude tento ozdravný program součástí sedmiletého rozpočtu EU na léta 2021-2027, jehož novou verzi připravuje komise, jak si přeje von der Leyenová? Měl by tento rozpočet být navýšen až na 2 % hrubého národního důchodu každé země?

Nebo by bylo lépe vytvořit samostatný nástroj, jak by chtěl prezident Emmanuel Macron? A kdo to zaplatí? Pokud si komise půjčí na mezinárodním trhu, budou dlužníky všechny členské státy? Nebo si budou vlády půjčovat mezi sebou?

Všechny tyto otázky se přetřásaly a odpovědi na ně nezazněly. Máme ale náznaky, jemné posuny. Ještě nedošlo k syntéze, ale Komise má o trochu jasněji, jak postupovat při hledání kompromisních návrhů, které by mohly být přijatelné pro všechny.

Převzato z Plusu

Nebude to snadný úkol. Nejde zdaleka jen o to, rozporcovat balík peněz a určit, komu co připadne. Komise slibuje moderní nástroj, který do nápravy zahrne priority jako boj proti klimatickým změnám nebo posun v digitalizaci. Ani to se nemusí všude líbit. A čas kvapí.

Šéfové států a vlád tedy aspoň schválili tři balíčky půjček za 540 miliard eur, na kterých se už dohodli ministři financí. Mají být spuštěny od 1. června. Předsedající šéf Evropské rady Charles Michel schválně nenechal kolovat žádný text, aby nevyvolal hádky o slovíčka jako minule. Konstatoval, že došlo k pokroku. Pokud komise předloží dostatečně chytré návrhy za dva týdny, mohla by se Evropská unie do konce léta přeci jen vybavit slušným plánem na vlastní oživení.

Autor je publicista

Karel Barták Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít