Pachatelem tentokrát byl muž, který mohl být obyčejným sousedem odvedle. Otec čtyř dětí, který podle očitých svědků vykřikoval, že „chce zabít všechny muslimy". Svou povahou se jedná o teroristický čin, protože jeho cílem není nic jiného než vzbudit obavy a strach v lidech žijících své každodenní životy.

Útok mířil na spoluobčany určitého vyznání, přičemž tentokrát to byli výhradně muslimové vycházejících z mešity po modlitbě. Proto ho bez uzardění z rychlého soudu můžeme označit za zločin z nenávisti.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Na první pohled je zřejmé, že se najdou tací, kteří pro jednání útočníka mohou cítit určité pochopení. Porozumění plynoucí z úvahy, že předchozí útoky spáchali radikalizovaní vyznavači extremismu skrytého pod rouškou náboženství.

Takové vnímání politicky motivovaného násilí vyvěrajícího z generalizujícího pojetí svých bližních ale jen posiluje další extremisty a roztáčí nekonečnou spirálu vzájemné odplaty a další radikalizace. Extremistům všeho druhu totiž od začátku jde o to, aby započali apokalypsu. Náš společenský řád je mimo jiné založený na vzájemně tolerantních a umírněných postojích členů lidské obce.

Hlas rozumu a soucitu

Samozvanci z takzvaného Islámského státu od počátku toužili přesvědčit své souvěrce, že bojují proti údajným „západním křižákům", odpadlíkům od pravého výkladu islámu a proti bezvěrcům. Jejich snem v cestě za mocí a bohatstvím bylo vylákat západní vojáky na Blízký a Střední východ, aby islamisté odůvodnili svou existenci. To se jim nepodařilo.

Zato se ale zdá, že se jim daří druhá část jejich plánu, a to radikalizovat různé lidi, kteří žijí nejen na Západě, ale také ve státech nedaleko od samozvaného chalífátu. Při opakujících se násilnostech a existenci politiků, kteří se pasou na možnosti ukazovat jednoduchá řešení, je pak už jen kousek od toho, aby si začali dosud umírnění lidé vykládat význam spravedlnosti po svém. A aby pod dojmem vlastní zjevené pravdy začali brát výkon spravedlnosti do vlastních rukou.

Je tedy dobře, že britská premiérka i další představitelé prohlásili, že budou bojovat proti extremismu včetně islamofobie všemi prostředky. Že ke způsobu našeho života patří i svoboda vyznání. Nebezpečí ale spočívá v tom, že bez zavedení metod policejního státu není možné předcházet všem útokům. A obzvláště těm, které páchají osamocení útočníci.

Doufejme tedy, že nezmizí hlas rozumu a soucitu, hlas srdce. Tedy že pokud někdo spáchá nějaký útok, je viník on, případně organizace, ke které se hlásí. Ti si zaslouží trest. Ne útočníkova rodina, přátelé, příbuzní nebo vyznavači stejné víry.

Když spáchá útok vyznavač politického islámského extremismu, je viníkem on a jeho organizace, tedy pachatelé a ideologové násilí z nenávisti. Ne všichni muslimové. Stejně tak, jako všichni křesťané nebyli hnáni k odpovědnosti, když extremisté útočili například na potratové kliniky nebo často i násilně bránili promítání některých, z jejich pohledu extremistických, filmů.

Jen my sami, každý za sebe, můžeme zastavit spirálu nenávisti a násilí, která se stále více roztáčí.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít