Festivalový deník: ani Uma, ani Affleck. Hvězdami jsou ve Varech třeba advokát nebo porodník

Aby měl filmový festival dobrou atmosféru a hladký průběh, často nezáleží na tom, jestli na něj přijede hvězda kalibru Umy Thurmanové. Po dobu festivalu se o chod událostí starají často celé dny početné týmy promítačů, uvaděčů či hostesek. V rámci mého pozorování Varů ze křoví jsem si s několika z nich popovídala. A teď doufám, že to nebylo poslední takové setkání.

Tento článek je více než rok starý.

Karlovy Vary Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Režisér Vít Klusák za bouřlivého potlesku opouští pódium Velkého sálu Thermalu. Je neděle večer a schyluje se ke světové premiéře jeho dokumentu Svět podle Daliborka. Hluk polevuje, načež na scénu vstupuje starý muž v béžové vestě, aby uložil stojany s mikrofony. Hlediště znovu propuká v zuřivý aplaus. Muž jim věnuje úsměv a rychle prchá z pódia.

Petr Folprecht je dnes už skoro legendární postavou filmového festivalu v Karlových Varech. Povoláním advokát je podle některých dokonce „největší osobností Velkého sálu během festivalu".

Festivalový deník: Pokud jste z Prahy, ve Varech potkáte i přátele z dětství

Číst článek

„Poprvé jsem na festivalu byl v roce 1974. To byl ještě v Puppu. A teprve když postavili Thermal, jsem začal působit tady – nejdřív jako promítač. Pak jsem se chopil této odpovědné funkce, to jest ukládání mikrofonů, technického dozoru v sále a uvádění delegací na pódium," říká věčně usměvavý doktor práv.

Přes rok normálně praktikuje, ale jak říká, obě práce ho baví asi stejně. „Obě mají svá kouzla, nedostatky a záludnosti. Stalo se mi ale už hodněkrát, že za mnou (do praxe) přišli lidé, kteří říkali, že mě znají z festivalu," dodává Folprecht.

Těhotenské poradny v Thermalu

I když zrovna v sále nejsou žádní diváci, není tu prázdno. Mezi dlouhými řadami červených sedaček kmitá mladík s odpadkovým pytlem, v úzké kabině diskutují promítači a u klavíru při pravém vchodu do sálu se rozcvičuje 15letý Samuel Navara.

„Nebaví nás tady celý festival poslouchat klasickou výtahovou hudbu, a tak nám tu vždy 15 minut před představením zpívá a hraje klavírista," popisuje vedoucí Velkého sálu Radim Hanousek.

I Hanousek spadá do tradice festivalových pracovníků, kteří se v normálním životě věnují zcela odlišné profesi. „Jsem lékař na ostrovské porodnici a gynekologii. Je to úplně jiná práce. Tady na Velkém sále bych ty práce skloubit nechtěl, takže si beru dovolenou a týden žiju jiným životem," popisuje. Další vedoucí sálů jsou podle něj v denním zaměstnání například novináři, ředitelé castingových společností nebo třeba studenti medicíny.

Jak říká, sál v Thermalu vede už druhým rokem. Celkem 12 let pak pro festival pracuje a 14 let ho navštěvuje. Podle něj jsou každý rok ve štábu i mezi divačkami těhotné, takže si na festivalu neoficiálně otvírá i těhotenskou poradnu.

Hodina na přípravu

Podle Hanouska je Velký sál Thermalu největším prostorem ve Varech, kam se vejde až 1300 lidí. „Je to specifické, náročné a nejvíc viditelné místo, takže se tady nesmí nic pokazit," říká. K ruce má přitom pouze zhruba 15členný tým pracovníků.

„Včera jsme zažili, že jsme od konce jednoho filmu do začátku dalšího měli 35 minut. Ale to bylo s propoceným sakem. To opravdu není běžné, ideální je zhruba hodinu nebo dvě," dodává Hanousek.

Tak mě napadá, že i kdyby zdi Velkého sálu v Thermalu dokázaly vyprávět, stejně by za těch 40 let své existence nevydaly tolik příběhů, kolik se jich nachází v kolektivní paměti pracovníků, kteří v převážné většině na festival roky po sobě jezdí jednoduše proto, že mají rádi filmy a filmovou atmosféru.

Tento text měl vzdát čest jejich nasazení. Snad se to alespoň z části povedlo.

 

Kristina Roháčková, Vojtěch Koval, Filip Jandourek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme