Vzpoura proti elitám: irácká verze

Mediální pohled na Blízký východ se zastaví většinou už v Sýrii. Mimo pozornost tak zůstává pozoruhodná občanská vzpoura v Iráku, ale také rychlý nárůst americko-íránského soupeření na tomto území.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Protest proti neefektivitě úřadů a všeobecné korupci v Iráku | Foto: Nabil al-Jurani | Zdroj: ČTK/AP

O tom, že se něco děje, svědčí zprávy z posledních dní v Iráku – demonstranti zablokovali přístav Umm Kasr, přes který do země přichází potraviny, kdosi ostřeloval Zelenou zónu v Bagdádu, ale také americký konzulát v Basře.

Právě na jihu Iráku se nyní odehrávají nejzajímavější věci. Obyvatelé šíitské Basry už nějakou dobu dávají najevo nespokojenost s přerušováním dodávek proudu, špatným zásobováním vodou a dalšími nedostatky. Obecně ale jde o protest proti neefektivitě úřadů a všeobecné korupci.

Basra je přitom srdcem ropného průmyslu a také centrem iráckého šíitského osídlení. A šíité jsou přece ti, kdo jsou dnes v Iráku u moci. Jak je zřejmé, sami obyvatelé jihu země to tak nechápou.

Vládní patálie

Vše se odehrává v kontextu vleklého procesu sestavování vlády po květnových volbách. Dosavadní premiér Abadí doufal, že ho voliči odmění za úspěšný boj s Islámským státem. Vítězem byl však blok vedený Muktadou Sadrem. Ten se profiloval jako lidový kandidát stojící proti etablovaným stranám. A také jako někdo, kdo stojí proti americkému, ale i íránskému vlivu v oslabeném Iráku.

Sadrovy hlasy však nestačily na sestavení vlády, proto se spojil s dosavadním premiérem Abadím, jenž doufal, že se tak udrží u moci. Jeho naděje ale nepokoji v Basře vzaly zasvé, protože právě jeho jméno je spojeno s neefektivním a zkorumpovaným státem. Proti pokračování jeho vlády se postavila i největší šíitská autorita v Iráku – ajatolláh Sistání. Litovali toho i Američané, kteří Abadího podporovali s představou, že je politicky umírněný.

Jsme v regulérní válce s USA, prohlásil prezident Rúhání. Íránce vyzval, aby drželi spolu

Číst článek

Vítěz voleb Sadr místo toho začal jednat s blokem Fatih Hadí al Amirího, kterého podporuje Írán. To je překvapivé už proto, že Sadr se před volbami prezentoval jako protiíránský kandidát. Rozzlobený dav dokonce vypálil íránský konzulát v Basře.

Vývoj v každém případě ukazuje na skutečnost, že současný Irák je prostorem, v němž se utkávají Spojené státy s Íránem, a to i v čistě politickém smyslu. Zatímco americký vyslanec Brett McGurk se snažil spojit různé irácké skupiny, aby přece jen podpořily dosavadního premiéra Abadího, v kritických dnech dorazil do Basry Mojtaba Chámenejí.

Syn ajatolláha Chamenejího, který přijel podpořit zmíněného proíránského politika Amirího, stojí také za předchozím premiérem Málikím. Mužem, jehož protisunnitská politika pomohla přivést k životu novou podobu extremismu v podobě Islámského státu.

Občané se hlásí

Celá věc je však rámována ještě jedním procesem. Demonstrace v Basře (i jinde) jsou vlastně velkou vzpourou obyvatel proti tomu, jak se v Iráku dělá politika. Projevilo se to i v květnových volbách, během kterých se obměnily celé dvě třetiny parlamentních křesel.

Jenže Iráčané vědí, že politika se v jejich zemi nedělá v parlamentu, ale během jednání představitelů vlivných klik, které přerozdělují ve prospěch svých lidí ne zase tak malé ropné bohatství Iráku.

Irák na prvním místě, hlásá vítěz voleb Sadr. Šíitského duchovního však bude brzdit Írán

Číst článek

Většina obyvatel země se narodila po roce 1990 a vlastně si moc nepamatuje Saddámovu vládu. Svou politickou identitu získali až po americké invazi a svržení Saddáma Husajna.

Nepřemýšlejí o tom, jak se situace liší oproti období diktatury, ale jak jim nepořádky nového režimu ničí životní vyhlídky. A teď dávají najevo, že chtějí jinou politiku – bez amerického, íránského nebo třeba tureckého zasahování, ale především bez korupce a zákulisních dohod.

Sám ajatolláh Sistání, který je v jistém ohledu opatrným příznivcem demokratické politiky, po nepokojích v Basře, prohlásil, že nová irácká vláda nemůže být složena na základě stejných – přežitých – principů jako ta předchozí.

Irák vlastně prožívá své opožděné arabské jaro anebo snad vzpouru proti establishmentu, jak ji zažívá i Západ. I v Iráku přitom platí, že této touhy se snadno zmocní populisté a demagogové.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme