Proč je reakce Ruska na oznámené členství Finska a Švédska v NATO tak mírná

Švédská ministryně zahraničí Ann Lindeová a později i její finský kolega Pekka Haavisto podepsali žádosti svých zemí o vstup do Severoatlantické aliance. Finský parlament předtím drtivou většinou hlasů schválil návrh, aby se země ucházela o členství v alianci. Švédský parlament obdobný postoj zaujal v pondělí. Příslušné dokumenty zástupci obou skandinávských zemí předají v bruselském ústředí NATO dnes. Co na to Moskva?

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Generální tajemník Jens Stoltenberg přebírá švédskou žádost o vstup do NATO

Generální tajemník Jens Stoltenberg přebírá švédskou žádost o vstup do NATO | Foto: Johanna Geron | Zdroj: Reuters

Obě země si skutečně svůj mimoblokový statut po desítky let držely – a měly pro to pádné důvody. Švédsko se už přes 200 let nezamíchalo do žádného evropského a tím spíš světového konfliktu. A ještě dlouho zřejmě hodlalo v tomto poměrně luxusním postavení setrvat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Proč je reakce Ruska na oznámené členství Finska a Švédska v NATO tak mírná

Finsko to mělo o dost složitější: po dlouhou dobu bylo součástí ruského carského impéria, a i když si finské velkoknížectví vymohlo nečekané vymoženosti – například v podobě parlamentu, do nějž jako do prvního vrcholného zastupitelského orgánu světa mohly kandidovat i ženy – muselo se smiřovat s rolí vazala.

To do značné míry přetrvalo i po získání samostatnosti po druhé světové válce, kdy Finsko po zkušenostech Sovětů ze zimní války z let 1939-1940, kdy se sovětským okupantům, útočícím na malé Finsko, dlouho věru nevedlo, a Finsko se na naléhání Sovětského svazu neutrálním státem stalo víceméně z donucení.

Žádné územní spory

K tomu se během dlouhých poválečných desetiletí změnilo v symbol takzvané finlandizace, kdy sice bylo samostatným státem, ale muselo se ohlížet na názor a přání Moskvy.

Mimochodem právě finlandizace by podle některých světových politiků mohla pomoci urovnat i konflikt na Ukrajině. Ten ovšem právě obě skandinávské země, o nichž je řeč, inspiroval k tomu, aby na něco takového nikdy nepřistoupily. Členy NATO se určitě stanou.

Zajímavé jsou ovšem první dlužno říci velmi zdrženlivé reakce Ruska na tento vývoj. Sám prezident Vladimir Putin na summitu Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti, který probíhal v Moskvě, prohlásil, že Rusko s Finskem a Švédskem na rozdíl od Ukrajiny nemá žádné územní spory a že v tomto případě také nejde o rozšiřování NATO na východ, navíc do dalších postsovětských zemí.

Těžko říct, co je hlavním důvodem poměrně poklidného kremelského přijetí zprávy o vstupu Finska a Švédska do aliance, ale může jich být hned několik. Za prvé si Putin uvědomuje, že v tomto případě nemůže takovémuto rozšíření NATO nijak zabránit, ačkoli jeho okolí i on sám už vykřikují o nezbytnosti odvetných kroků.

Za druhé si uvědomuje, že z vojensky integrované Evropy, byť rozšířené o další skandinávské země, mu ve skutečnosti žádné nebezpečí nehrozí. A za třetí si třeba alespoň bezděky uvědomuje, že o tento další růst Severoatlantické aliance se de facto postaral on sám.  

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme