Tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi vadilo, že Seveřané poskytují útočiště lidem spojeným se Stranou kurdských pracujících (PKK) a jejími odnožemi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Začátek konce švédsko-tureckého sporu o NATO

A také kritizoval zbrojní embargo, které Finsko a Švédsko uvalily na Ankaru poté, co Turecko zahájilo vojenské operace proti Kurdům na syrském území. Kurdské organizace v Sýrii jsou přitom na Západě považovány za klíčové síly v boji proti Islámskému státu.

Dvě perspektivy

Z „radostné události“ se stala „rodinná krize“ s nejasným výsledkem. Ten je ještě stále nejasný, ale zdá se, že se turecký vlk trochu nažere a severská a alianční koza zůstane skoro celá. Spor byl především mezi Tureckem a Švédskem, nikoli Finskem.

Švédsko je dlouhodobým cílem mnoha kurdských utečenců, ať už z Turecka, Sýrie, Iráku, nebo Íránu, tamní komunita má kolem sta tisíc lidí, a dokonce i vlastní poslance v parlamentu.

Turecký prezident má pravdu v tom, že Strana kurdských pracujících a její odnože, včetně těch, které působí v Sýrii, mohou být zapojeny do teroristických útoků proti tureckým cílům, a je dokonce možné, že švédská strana nevěnovala tureckým výhradám dostatečnou pozornost, protože kurdský problém vnímá humanitárním pohledem nebo z lidskoprávního hlediska, nikoli bezpečnostního.

Nyní se rýsuje kompromis. Švédsko zavede přísnější protiteroristické zákony, které budou platit už od začátku července.

Převzato z Plusu

Podle této nové úpravy bude policie moci více sledovat komunikaci lidí podezřelých z terorismu, i když není jasné, jestli se tím mění švédský pohled na Stranu kurdských pracujících a její činnost.

Premiérka Magdalena Anderssonová také veřejně prohlásila, že respektuje turecké bezpečnostní zájmy. To přinejmenším mění atmosféru. Švédsko tedy do určité míry Turecku ustoupilo a umožnilo Erdoganovi zachovat si tvář.

Švédové také signalizovali, že jsou ochotni revidovat své zbrojní embargo vůči Turecku. Velká Británie, patron švédské a finské kandidatury, tak už dokonce učinila.

Zároveň je obtížné si představit variantu, podle které by Evropané vydávali do Turecka ke stíhání lidi, které by ze svého hlediska nepovažovali za teroristy.

Je tu i zcela politická stránka věci – švédská vláda Magdaleny Anderssonové závisí i na kurdských hlasech v parlamentu a za určitý bod prostě jít nemůže, to ovšem ví i turecký prezident.

Spojenectví v Alianci

Jedna z nezodpovězených otázek krize kolem rozšíření Aliance o Švédsko a Finsko je, jak moc to je pro Erdogana věc principiální a do jaké míry jde jen o ceremoniální nebo politickou otázku.

A případně, jestli byly požadavky vzneseny jen veřejně vůči kandidátským zemím, anebo i v zákulisí vůči třetím stranám, zejména Spojeným státům.

Turecko má zájem o modernizaci svého letectva, ale prodej stíhaček páté generace Američané stopli po tureckém nákupu ruských protileteckých systémů S-400.

Výsledek tohoto jednání bude brzy možné pozorovat zcela veřejně, proběhne-li nějaký turecký nákup F-35 nebo alespoň modernizovaných F-16, případně ustoupí-li současně Ankara od svého veta na rozšíření NATO na sever. Bude to znak, že k dohodě došlo a Erdogan jen zvyšoval svou cenu.

Severoatlantickou alianci čeká význačný krok, rozšíření o dva demokratické, dobře vycvičené a vyzbrojené členy a posunutí těžiště směrem na sever a blíže k Rusku.

Přetrvá pachuť, která nebude vyplývat jen z ochoty Turecka použít svou geopolitickou váhu a své veto v epochálním okamžiku dalšího rozšíření, ale obecně vyvolaná svolností jednat s Ruskem mimo alianční struktury. Například ve věci uvolnění ukrajinských přístavů pro export obilí nebo neochotou podílet se na všech sankcích.

Při pohledu z dáli se ale přece jen Aliance i přes tuto krizi jeví silnější. Vždyť Turecko ani na okamžik nesignalizovalo, že by v případě nedohody uvažovalo o odchodu z NATO.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít