Souboj velkých peněz, jejichž majitelé si myslí, že všechno lze zařídit a koupit a podvod je jen optimalizace finančních toků, ale i bitva obyčejné lidské spravedlnosti, poměřující sepsaná papírová pravidla s realitou.

Kolik takových příběhů lidé viděli v televizních seriálech, kolik takových procesů už obrazovky zažily. Jenže tento příběh je skutečně skutečný, stal se v Česku počátku 21. století, a i když se i na něj díváme většinou jen v televizi, může být přelomový pro společenské dění řadu následujících let.

Babišův soud o dotační podvod v kauze Čapí hnízdo, ať už bude rozsudek jakýkoliv, není jen důležitý doklad, že spravedlnost se v principu nevyhýbá nikomu, ale je také školou právního vědomí, kterou česká společnost potřebuje jako sůl.

Televizní, filmoví i seriáloví diváci jsou dnes v žánru soudního dramatu velmi zběhlí a zkušení. Legal drama, jak se tomuto žánru globálně říká, patří k nejoblíbenější oblasti moderní zábavy. Spojuje napětí a katarzní uvolnění s důležitými společenskými tématy a také s právní osvětou, o které je tu řeč.

Každý, kdo se dívá, kromě rozplétání kriminální story, jejíž peripetie sleduje, proniká i do pravidel soudního systému. Velmi intenzivně vnímá, co je a co není pro rozhodování soudce důležité, jaké právní kličky se nasazují, jakou roli hraje dobré jméno svědka či jeho společenské a profesní zpochybnění.

Reklama na právní stát

Soudní drama oživuje stroj spravedlnosti, který se ze systémového mechanismu mění v živý organismus, který sice má svá pravidla, který ale v každém případu musí opět obnovit právo a jeho výklad a provést živé rozhodnutí – fresh judgment.

To všechno ale mnoho místních diváků zná hlavně z americké provenience, méně už z té české. Paradoxně tak díky moderní zábavě známe americký soudní systém a jeho principy fungování skoro lépe než české justiční prostředí. Jistě, i v českých podmínkách vznikala soudní dramata, jako například seriál ČT Život a doba soudce A. K., ve srovnání s anglosaskou produkcí je to ale marginálie.

Sledování procesu s Andrejem Babišem, obžalovaným z dotačního podvodu a časem možná i z poškození finanční stability rozpočtů Evropské unie, je tedy výjimečnou příležitostí zvýšit právní povědomí české společnosti. Desítky právních komentátorů na sítích i v klasických médiích vysvětlují dnes zákruty paragrafů a procesních postupů, různých právních strategií.

Ještě nikdy po revoluci tu nebyla tak intenzivní příležitost dostat se do střev systému, který si společnost vytvořila k tomu, aby sebe a své občany bránila před poškozováním a ničením lidmi, kteří nectí společenská pravidla hry.

Lepší reklamu na právní stát a jeho fungování ani nemohli v médiích vysílat. Rozumět tomu, jak se justiční systém chová a jaké výhody a nevýhody v dokazování viny či neviny má, je zatraceně důležité i pro to hlavní, o co tu běží: pro vnímání výkonu lidské spravedlnosti a jeho limitů.

Konkrétní výrok o vině, který v případu Andreje Babiše přijde, lze nakonec vnímat jako vedlejší produkt důležitějšího praktického poznání, že právní systém v Česku funguje, jak má, a že velikost bankovního konta v tom nehraje žádnou roli. Soudní drama jako veřejná právní služba pokračuje, nenechte si ujít další díl!

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít