Hned první den šampionátu jsem slíbil, že do země překvapivého mistra vyrazím na dovolenou, když titul nezíská tým z Evropy nebo Jižní Ameriky.

Mistrovství světa ve fotbale →

Ale už před čtvrtfinále bylo jasné, že cestu do Asie nebo Afriky můžu odložit. Mistrovství světa je zkrátka tak dlouhá a náročná soutěž, že náhodou a štěstím vyhrát nejde.

Evropa nakonec zválcovala i jihoamerická mužstva. O medaile nebudou bojovat ani Brazílie, ani Argentina, ani Uruguay, i když patřily do širšího okruhu favoritů.

Už teď před semifinálovými zápasy je tedy jasné, že Evropa ovládne světový šampionát počtvrté za sebou. Místo toho, aby se výkonnost jednotlivých týmů vyrovnávala, tak se nůžky naopak rozevírají.

V Evropě jsou nejkvalitnější soutěže, nejlepší hráči, peníze, zájem o fotbal, tradice, propracovaný systém výchovy mládeže, erudovaní trenéři... Fotbal se tam rychle a neustále posouvá dopředu.

Jak dlouho?

Jinde vždy něco z toho chybí. A dokud to tak bude, tak se poměry sil na mistrovství světa nezmění.

Jak dlouho už se říká, že tentokrát už prorazí tým z Afriky? Letos ani jeden nepostoupil ze základní skupiny.

Jak dlouho už se říká, že se Čína výrazně zlepší? Má sice početnou členskou základnu, ale třiadvacet konkurenceschopných hráčů pořád ne a ne najít. Nakonec se letos na šampionát vůbec nekvalifikovala.

Jak dlouho už se říká, že menší týmy z Asie můžou překvapit? Chvíli se drželo alespoň Japonsko, ale stejně nejvíc překvapilo tím, že fanoušci po sobě na stadionech uklízeli.

Zbytek světa zkrátka čeká ještě hodně práce, aby mohl evropskou dominanci narušit.

Do té doby bude mistrovství světa nadále připomínat evropský šampionát, občas zředěný týmem z Jižní Ameriky proti nudě.​

Petr Šedivý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít