Stál jsem kousek od hloučku japonských novinářů a čekal, než dokončí rozhovor se Šinžim Okazakim. Ten už tři roky hraje za Leicester, takže jsem doufal, že bude odpovídat i v angličtině.

„Šinži, promiňte, můžu jednu nebo dvě otázky v angličtině?" zeptal jsem se, když procházel kolem.

Ani se nezastavil, ale z gesta bylo patrné, že mluvit bude jenom japonsky.

„Sorry," přitočil se tiskový mluvčí japonské výpravy.

Štěstí, že mezi novináři po celém světě panuje jistá kolegialita. Vždycky se najde někdo, kdo vám s překladem pomůže.

Jazyková bariéra ovšem nevzniká jen u Japonců. Podobně se z mateřštiny nechce třeba Rusům, Španělům, Francouzům a dalším.

Problém s dorozuměním naopak nebývá se Seveřany nebo třeba - pro mě trochu překvapivě - Íránci.

Na mistrovství navíc nemluvíte pouze s hráči či trenéry, ale také s místními lidmi, novinářskými kolegy, pořadateli...

Znalost jazyků tak výrazně usnadňuje práci. A někdy by se hodila i ta japonština.

Jestli ono na tom přísloví „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem" něco nebude.

Petr Šedivý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít