Michel Barnier, politik s mnoha trumfy a jednou slabinou
Málokdo se v evropské politice může vykázat tak působivým životopisem jako Francouz Michel Barnier, který oznámil, že se chce příští rok na jaře doma ucházet o prezidentský úřad. Několikanásobný ministr, dvojnásobný unijní komisař a také hlavní vyjednavač se Spojeným královstvím o jeho odchodu z Evropské unie nemusí na mezinárodní úrovni své kvality dokazovat.
S politikou vyrostl, poprvé k ní přičichl už jako čtrnáctiletý, když se v roce 1965 zapojil do kampaně podporující prezidentskou kandidaturu Charlese de Gaullea, a poslancem se stal už v sedmadvaceti letech.
V Barnierův prospěch mluví nejen jeho zkušenosti, pečlivost a pověst člověka schopného dohadovat obtížné kompromisy. V jeho úvahách jistě hrál roli stav francouzské politické scény, kde se předpokládá, že jaro 2022 zažije reprízu duelu z roku 2017, takže ve finále prezidentské soutěže by proti sobě měli stanout Emmanuel Macron, nyní jako hlava státu, a šéfka populistické pravice Marine Le Penová.
Tato perspektiva přehlíží, že před pěti lety se dlouhou dobu zdál favoritem kandidát tradiční pravice, bývalý premiér Francois Fillon – jeho vyhlídky pohřbilo odhalení, že své rodinné příslušníky fiktivně zaměstnával jako poslanecké a senátorské asistenty.
Dohoda o brexitu přináší úlevu, říká vyjednavač Barnier. Co bude po konci jednání dělat, neupřesnil
Číst článek
Vlastenec a Evropan
Barnier sází na to, že ve volbách stane jako společný kandidát tradiční pravice, která po úspěchu v regionálních volbách cítí svou příležitost. Má kvality a zkušenosti, které se dají těžko zpochybňovat, ale má jednu citelnou slabinu.
I o něm jako o mnoha jiných politicích platí, že kdo hodně pracuje v evropské politice, vytrácí se z očí ve své vlasti, jak leckdy s překvapením zjistili například i leckteří pracovití čeští europoslanci. Proto si na Barnierovo jméno spíše vzpomenou mnozí Britové, kteří prožívali měsíce a měsíce se vlekoucí jednání o brexitu, ale Francouzi si „svého muže v Evropské unii“ vybaví stěží.
Michel Barnier si tento hendikep nepochybně uvědomuje, je však přesvědčen, že ho může překonat už během podzimu, kdy strana tradiční pravice, nyní nesoucí jméno Republikáni, bude vybírat svého kandidáta pro prezidentské jaro.
Už nyní se vymezuje jak vůči Le Penové, tak vůči úřadujícímu prezidentu Macronovi, jehož stranu Republika na pochodu oslabily opakované poslanecké dezerce.
Barnier do popředí staví témata, která mají oslovit domácí publikum. Prezentuje se jako „vlastenec a Evropan“ a po zkušenostech se sociálními bouřemi, jako byly protesty „žlutých vest“, a s přílivem přistěhovalců kolem roku 2015 slibuje obnovit autoritu státu a zavést několikaleté moratorium na imigraci. Aby mohl o všech svých plánech přesvědčit francouzské voliče, ještě dříve bude muset přesvědčit konkurenty v jeho vlastním táboře, aby mu vyklidili pole.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Ambiciózní projekt reformy daní z dílny PAQ Research má jediný háček: je navrhovaný v Česku
Apolena Rychlíková
Angela Merkelová vzpomíná. Také na Ukrajinu
Libor Dvořák
O vládním hausnumerismu aneb nápadný nepůvab 93 procent
Petr Honzejk
O neplatičích, nocleženkách a nesystémové charitě
Kateřina Smejkalová