Na tuto nerovnováhu bylo a stále ještě je zaděláno jeho komplikovaností, skládá se například z více než čtyřicítky kategorií.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adam Černý: Francouzské odbory chystají matku všech bitev

Mezi nimi vynikají penze zaměstnanců států a veřejného sektoru, a zvláště jejich důchody jsou ve srovnání s jinými evropskými zeměmi velkorysejší, protože představují polovinu a někdy až tři čtvrtiny mzdy z doby odchodu do penze, tedy poměr, který je například v Česku výrazně nižší.

Takový systém zahrnující rovněž odchody do důchodu už v 60 letech a v některých případech i ještě dříve představuje hodnotu, kterou jsou odborové centrály odhodlány hájit i hodně radikálními prostředky. Proto lze očekávat, že proti nynějšímu reformnímu návrhu, který představila premiérka Elisabeth Borneová, budou organizovány masové protesty, z nichž první je ohlášen na čtvrtek 19. ledna.

Kolik váží síla odporu

Odboj odborů je pochopitelný, protože spor o důchody je jedním z několika témat, kterými dokážou mobilizovat zvláště zaměstnance státního a veřejného sektoru a na němž mohou dokázat svůj význam navzdory jejich postupně upadajícímu vlivu a úbytku členstva.

Své argumenty má i vláda, a ty základní se opakují již nejméně po čtyři desítky let. Hlavním je finanční neudržitelnost patrná z chronické zadluženosti důchodového systému, která se stále prohlubuje. V průběžně financovaném systému se před dvaceti lety na jednoho důchodce obrazně řečeno skládali dva zaměstnanci, a pokud se systém nezmění, tak v roce 2030 poklesne tento poměr 1,6 ku 1.

Reformní návrh nynější vlády je již šestý či sedmý pokus za poslední čtvrtstoletí a ve srovnání s jinými evropskými důchodovými systémy není ani nepříliš radikální. Přesto odpor proti změnám dokázal jako například na počátku prezidentství Jacquese Chiraca paralyzovat zemi na dlouhé týdny a vlna odporu se rovněž zvedla, když se změnou důchodového systému jako se splněním jednoho ze svých předvolebních slibů přišel Emmanuel Macron v roce 2019.

Nyní je jeho premiérka Elisabeth Borneová v obtížnější situaci, protože se v Národním shromáždění po loňských volbách nemůže opřít o poslaneckou většinu.

Za situace, kdy reformu odmítá jak krajní levice v čele s hnutím Nesehnutá Francie, tak populistická pravice Marine Le Penové a její Národní sdružení, je jedinou nadějí vlády podpora šedesátky zákonodárců klasické pravice, která měla reformu důchodů rovněž ve svém předvolebním programu. Ve Francii však v těchto sporech pouhé parlamentní počty nestačí. Minulé čtyři dekády ukázaly, že přinejmenším stejně váží síla odporu, kterou jsou schopny mobilizovat a udržet odbory slibující na příští týdny „matku všech bitev“.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít