Marine Le Penová obrušuje své radikální hrany
Logika druhého kola souboje o prezidentství ve Francii zvyšuje význam nikoli silných, ale slabých stránek finalistů. Před pěti lety Marine Le Penová neuspěla i proto, že dvě třetiny voličů v ní stále viděli reprezentantku krajní pravice navzdory tomu, že se snažila odpoutat od politické zátěže svého otce Jean-Marie Le Pena, včetně přejmenování strany Národní fronta na Národní sdružení a přesunu k sociálním akcentům, aby oslovila protestně naladěnou část levicového elektorátu.
Letos se lepenistickou rétorikou před druhým kolem, ve kterém se volí ne ten, kdo se nám líbí, ale vyřazuje ten, kdo je nesympatický, prolíná slogan: Cokoli, jen ne Macron.
Zároveň se prezidentova vyzývatelka snaží preventivně obrušovat možné hrany. Nadále nešetří kritikou Bruselu, tytam jsou ale řeči o odchodu z eurozóny, nebo dokonce o frexitu. Vysvětlení je nasnadě. Politický chaos ve Spojeném království, provázející jeho odchod z Evropské unie, nabízel v nekonečném seriálu ukázky důsledků kroku vedeného více emocemi než racionální úvahou.
Zpracované zkušenosti Marine Le Penové jsou vidět na její prezentaci v médiích, kde radikalita zaznívá v kritice jejího prezidentského soupeře Emmanuela Macrona, jinde ale obrazně řečeno dokáže ubrat plyn. Tady je patrný zpracovaný zážitek z debaklu ve více než tříhodinové televizní debatě před pěti lety, kdy nedokázala vystoupit z ryze opoziční role a předvést se spoluobčanům i jako budoucí hlava státu.
Obě stránky populismu
Bude nanejvýš zajímavé, jak se dokáže připravit na reprízu duelu z roku 2017 a i na jakém formátu televizní debaty se štáby obou rivalů dohodnou.
Macron na předvolebním mítinku v Marseille mluvil o ekologii. Chce tak zaujmout mladší voliče
Číst článek
Tam, kde finálová soupeřka Emmanuela Macrona nechce přiznat, že své názory, jako například na Evropskou unii, v podstatě nezměnila, odvrací řeč k předvolebním slibům snížení věku odchodu do důchodu v některých kategoriích a zdůrazňuje téma přistěhovalectví, k němuž chce přijmout zvláštní zákon, který by byl navíc předložen ke schválení všem voličům v referendu.
Takový krok v sobě obsahuje dvě léčky. Vyzdvihuje téma, které řada Francouzů pokládá za citlivé, aniž by k navrhovanému zákonu bylo známo dostatek podrobností, a rozehrává téma referenda, které sice posiluje přímý vliv voličů, ale zároveň snižuje, ne-li zcela eliminuje význam odpovědnosti.
Ta je v případě zákonů přijatých poslanci a senátory zřejmá a dohledatelná – to neplatí o lidovém hlasování, kdy se z dobrých a osvědčených důvodů volí tajně. I tady Marine Le Penová předvádí obě stránky populismu, který umí vytáhnout emocionálně přitažlivé téma, jako je například karta referenda, ale nedokáže předložit propracované a funkční recepty nápravy.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider