Muž, který pochází z argentinské židovské rodiny ruského původu, od devadesátých let vede Státní operu Pod lipami v Berlíně, je nositele Řádu britského impéria i francouzského Řádu čestné legie či německého Velkého spolkového řádu atd.

Když poprvé slyšel Smetanovu skladbu, a poslouchal ji z nahrávek českého dirigenta Rafaela Kubelíka, uvědomil si, že Má vlast je mimořádná. V rozhovorech mimo jiné i pro Český rozhlas uvedl, že nezná jiné národy, které by měly podobnou skladbu.

Má vlast je podle něj pokaždé považována za velmi národní, a právě tento přívlastek dnes není moc populární, říká Barenboim a dodává, že být vlastencem znamená být pyšný na to, co mi má země dala. A právě to cítí ve Smetanově Mé vlasti.

Jeho slova mi na dlouhé hodiny uvízla v hlavě a opakovala jsem si je, když jsem pozorovala po ulicích projíždějící automobily se zpětnými zrcátky vyzdobenými českými vlajkami a záhy si uvědomila, že jde o hokejové fanoušky a nikoli občany, které si připomínají Den osvobození 8. května natožpak začátek Pražského jara.

A zároveň jsem se pousmála při představě, že by do plně zaplněného Smetanova sálu pražského Obecního domu vkráčeli vítězstvími rozjaření nejenom hokejoví - ale i fotbaloví - fanoušci, které ve víře v český národní sport neodradily v těchto dnech veřejně propírané kauzy a mlčky, se slzou v oku, s hlavou hrdě vztyčenou a třeba i s modro-bílo-červeným praporkem v ruce poslouchali, jak se klidné zurčení potůčku pomalu přelévá ve velkolepý tok části zvané Vltava a dme se jim pýchou hruď správného Čecha.

Jak by asi reagovalo obecenstvo? A co na to zmiňovaný dirigent Daniel Barenboim? Jisté je - že tohle se skutečně nikdy nedozvíme.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít