Jedno slovo bylo v úvodu hodně důležité – někteří. Třeba takový trenér Václava Varaďa slavil titul s Třincem už jako hráč. A i když působil unaveně, na oslavy prý bude mít sílu. Tomu se dá věřit.

Slavit prý umí každý, řekl mi Petr Vrána na ledě, když jsem si s mikrofonem vystál frontu s lidmi, co se chtěli vyfotit s mužem, který uspěl ve finále až na osmý. Opakuji. Až na OSMÝ pokus! A Vrána byl tak v rauši, že mu ani nemohlo vadit jedno popíchnutí od vlastního fanouška, jak hezký vlastní gól si dal.

Vladimír Svačina také několikrát třásl rukou soupeři a zatlačoval slzy po prohře ve finálové sérii. Třeba v roce 2011, když poprvé v historii vyhrál titul Třinec. Jenomže Svačina hrál za poražené Vítkovice. I v euforii ale říká, že si chce oslavy pamatovat. To je pochopitelné. Kdo by také chtěl dopadnout jako Slavomír Lener, který prý prospal oslavy po Naganu.

A pak je tu ještě jeden hokejista, který pár minut po zisku titulu přiznal, že neví, jak se to vlastně slaví. Brankář Šimon Hrubec ale už stihl naplánovat, jak vyrazí s pohárem do Vimperku a také domů a celé to zapije s kamarády.

Ale zaujalo mě v jeho odpovědích něco jiného. Nadhled. Prý by si titul asi víc užil nebo si ho vážil před narozením syna. Teď totiž ví o dost lépe, že vyhrál „jenom“ hokejový titul v extralize. Priority už má jinde a možná i proto byl tak v klidu.

Ale v pozápasovém rozhovoru mě u něj pobavila jiná věc. Trochu oklikou došla řeč na to, jak na tom byl s matematikou ve škole. Prý nic moc. „Já jsem slíbil paní učitelce, že se naučím počítat do pěti a pak půjdu vystřídat!“

Do tolika gólů ale Hrubec počítat nemusel. S počtem piv to už bude ale v následujících dnech chtít spíš velkou násobilku.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít