Znovu tak vlastně v tento den došlo na příznačnou bratrskou pomoc. I tak ale nelze přehlédnout jednu velkou ironii: my Češi si každoročně připomínáme rok 1968 mnohem víc než třeba roky 1918 nebo 1989, tedy výročí vzniku demokratického Československa nebo pád komunismu.

Převzato z Plusu

Přitom rok 1968 je jednoznačné národní ponížení, které navíc díky sovětské vojenské přítomnosti trvalo přes 20 let. Vpád vojsk tak jen dokonal komunistickou pohromu započatou v roce 1948.

Roky 1918 i 1989 jsou naopak naším jednoznačným vítězstvím a těch v historii zas tolik nemáme, abychom je měli odbýt jen vzpomínkovou reportáží v televizi: v roce 1918 Češi konečně naplnili svůj sen a vytvořili vlastní stát. V roce 1989 zase padl komunismus a až tímto datem vlastně končí sovětská vojenská, politická i ekonomická okupace Česka z roku 1968.

Srpen 1968 - speciál k 50. výročí okupace

Měli bychom tedy všichni oslavovat právě tahle výročí. Místo toho si ale každoročně víc připomínáme potupu z roku 1968. Možná je to slovanskou zálibou v útisku, který ostatně dodal potřebný státotvorný mýtus i roku 1918. Češi získali vlastní stát až jako jedni z posledních v Evropě a třeba sousední Polsko několikrát vymazalo z mapy Německo, Rusko a Rakousko. A o moc lépe na tom nebyli ani na Balkáně.

Tisíc malých bolestí

Na rozdíl od Angličanů, Španělů, Němců nebo Francouzů, kteří si mezi sebe tradičně dělili Evropu – nebo i sami sebe – a nejradši ze všeho proto slaví velká vojenská vítězství, my Češi se odjakživa radši definujeme opozičně. Tedy proti útisku od ostatních, i před vznikem Československa dlouho hlavně ze strany Rakouska-Uherska.

Přitom pražské jaro 1968 bylo odsouzené ke špatnému konci už od začátku, jak Sovětský svaz předtím ukázal nejen v Maďarsku. Komunismus jde totiž reformovat jen tak, jak jsme ho reformovali až v roce 1989, tedy jeho koncem.

Možná bychom proto měli po 50 letech naše historická výročí přehodnotit a místo národního ponížení si začít připomínat spíš národní vítězství. V roce 1918 vznikl stát, který se stal jedním z nejbohatších na světě a který téměř nejdéle demokraticky vzdoroval Adolfu Hitlerovi. V roce 1989 jsme se na tuhle cestu vrátili.

V roce 1968 vpadla sovětská vojska do nedemokratické země, jejíž pýchou byla Škoda 1000 MB, které se kvůli poruchovosti přezdívalo ‚tisíc malých bolestí‘. Jak příznačné pro rok 1968.

Petr Holec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít