S prezidentem se potom dá souhlasit nebo nesouhlasit. Z výše napsaného vyplývá, že když prezident Zeman něco řekne, ví, co říká, proč to říká a komu to říká. O to větší škoda je, že se své vlohy rozhodl používat v ne zcela pozitivním slova smyslu.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Prezidentský úřad se totiž v České republice těší tradiční úctě a důvěře občanů. Alespoň podle různých anket a sociologických průzkumů. Není se také co divit. Prezident má ústavou dané pravomoci a povinnosti, mezi něž patří také reprezentování republiky v zahraniční. A jaksi automaticky se předpokládá, že bude i svého druhu morálním vzorem pro občany. Dětmi počínaje, rodiči i bezdětnými konče.

Už od raného věku probíhá socializace budoucích občanů, členů společnosti. Rodiče i různé stupně školství se je od samého počátku snaží naučit slušnému chování. Pokud možno podle zlatého pravidla nedělej ostatním, co nechceš, aby dělali tobě. Za vhodné se tedy pokládá být ochotný, neklít, chovat se pokud možno velkoryse, mile a snažit se společnosti přispět něčím dobrým.

V těchto zajetých kolejích se pak lidé často pohybují celý život. Otevíráme starším dveře, zdravíme se navzájem a pomáháme maminkám s kočárky nastupovat do tramvaje. Někdy, když zrovna nejsme v dobré náladě, se může stát, že na toto počínání zanevřeme. Je to lidské. A stejně tak jako my, i prezident je člověk.

Má své chyby, které bychom měli v mezích možností chápat a přecházet je. Musí ale existovat určité hranice. Pro prezidenta jsou o to přísnější, že jsou na něj kladené větší nároky. Jako na osobu veřejnou, která zastává významný veřejný úřad, a která chtě nechtě vytváří určitý příklad pro celou veřejnost.

Co je moc, to je příliš

Dospělý člověk s hotovým hodnotovým systémem se srovná s lecčím. Ale co takové děti, které učíme chovat se slušně, a pak slyší a vidí prezidenta, který mluví sprostě a chová se malicherně? A místo spojování zemi rozděluje. A to sliboval, že bude prezidentem všech občanů.

Je snad v pořádku, že člověk, kterému je do rukou svěřený nejvyšší veřejný úřad v zemi, zahrnuje do svého projevu v médiích sprostá slova? To nemá osoba jeho věku, s jeho vzděláním a přehledem dostatečně vyvinutou slovní zásobu do té míry, že si musí pomáhat sprosťárnami, hanlivými výrazy a urážkami?

Opravdu nebyla žádná bžunda sem, ani bžunda tam, když v přímém rozhlasovém přenosu v podání prezidentovy nepříliš dobré anglické výslovnosti létala vulgární označení dámského přirození tam a zase sem. Ani nebylo nijak humorné, když o předsedovi české vlády mluvil jako o samici prasete divokého.

Nebo když na adresu dámy úctyhodného věku, bývalé ženě nynějšího amerického prezidenta, říkal, že litoval, že při rozhovoru s ní neměl po ruce svou hůlku, neboť by prý zopakoval svůj chvat známý v souvislosti s extempore prezident a premiér na Pražském hradě.

A už vůbec není milé, když pozve prezidenta sousedního Rakouska, přijme ho, ale místo společného vystoupení na ekonomickém fóru bude radši vyřizovat svou prezidentskou agendu. Tedy asi referátníky, dopisy, e-maily a podobně.

Z minulých vyjádření prezidenta Zemana je jasné, že by radši za svůj rakouský protějšek měl někoho jiného než prezidenta Van der Bellena. Přesto ale rakouské volby dopadly jako dopadly, a proto je Zemanovo chování malicherné.

Opakuji svá slova ze začátku. Prezident Zeman je dle mého soudu bezpochyby nadprůměrně inteligentní člověk, který ví, co dělá. Proto pro jeho chování může být několik vysvětlení. Buď se prostě rozhodl, že využije svou inteligenci k osobnímu prospěchu a manipulaci, nebo je pouhým stínem svého já z 90. let.

Nebo je jeho zdravotní stav možná natolik špatný, že na podzim už kandidovat nebude. A tak dává průchod své malicherné mstivosti, aby se stihnul ještě pomstít všem, kterým chce. A k tomu používá takové metody, které určitě nikomu nejsou dobrým vzorem. Ovšem co je moc, to je příliš, může si říct nejeden občan – volič.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít