Humor je jako Sovětský svaz. Většinou nestojí za nic

Kde jsou hranice humoru? Tahle otázka občas prolétne veřejným prostorem, naposledy v debatě pořádané týdeníkem Respekt. Lepší by ovšem bylo se ptát, jestli by nemohl být humor občas vtipný.

Komentář Brno Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Smích. Ilustrační foto.

Smích. Ilustrační foto. | Foto: Helena Lopes | Zdroj: Pexels (CC0)

Obvykle se to nestává. Z plakátů na nás koukají pokusy televize Prima převést do českého prostředí angloamerické umění stand-up comedy, což dopadá tak, že Ester Kočičková deset minut v kuse mluví o svých genitáliích.

Značnou diváckou výdrž vyžadují i další témata českého stand-upu, například Nechápu ženy a cyklisty, Stárnoucí muž prožívá krizi středního věku nebo Brno. Přepnout můžeme na ČT, která zamrzla na reprízování zábavních produktů osmdesátých let.

Na internetu to není o mnoho lepší. Mainstreamová čtyřicátnická satira Kancelář Blaník a Šťastné pondělí generovaná internetovým korporátem Seznam nemá mnoho alternativ. Snad jen místy poněkud neuvěřitelné koláže grafika TMBK a přidružený obrázkový humor, které patří k české tradici už od doby, kdy naši rodiče v dětském věku domalovávali lidem na obálkách časopisů žertovné kníry.

Je jasné, že humoru, který by mohl dosahovat jinou hranici než snesitelnosti, je v zemi s konferenciérskou tradicí Petra Novotného a Luďka Soboty těžké se dočkat. Naše skutečná specializace ostatně není humor, ale výsměch: bezdomovcům, svobodným matkám, aktivistům... Toho si v místním veřejném prostoru můžeme užít až až.

S nejlepším českým humorem se nakonec člověk setká v nezáměrné podobě. Jeho zdroje se rychle střídají, mezi současnou špičku patří už pár měsíců anarchokapitalisté.

Lidé, kteří tvrdí, že jediné, co zbývá k dosažení utopie, je zrušení státu, by normálně nejspíš někomu nestáli za pozornost. Naštěstí žijeme v době, kdy se spoustě lidí omrzela liberální demokracie, takže představitelé anarchokapitalismu dostávají prostor i v seriózních médiích.

Na facebooku se pak můžeme dočíst spekulace o dětských nevěstincích nebo stížnosti na Českou televizi, že ve svém pořadu neoznačila daně za krádež. Jak říkal pan Werich: nejdřív vás ignorují, pak se vám smějí.

Snad přibude i věcí, kterým se půjde smát proto, že to jejich autor zamýšlel, ať už budou dosahovat jakýchkoliv hranic.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme