Humor je jako Sovětský svaz. Většinou nestojí za nic

Kde jsou hranice humoru? Tahle otázka občas prolétne veřejným prostorem, naposledy v debatě pořádané týdeníkem Respekt. Lepší by ovšem bylo se ptát, jestli by nemohl být humor občas vtipný.

Komentář Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Smích. Ilustrační foto. | Foto: Helena Lopes | Zdroj: Pexels (CC0)

Obvykle se to nestává. Z plakátů na nás koukají pokusy televize Prima převést do českého prostředí angloamerické umění stand-up comedy, což dopadá tak, že Ester Kočičková deset minut v kuse mluví o svých genitáliích.

Značnou diváckou výdrž vyžadují i další témata českého stand-upu, například Nechápu ženy a cyklisty, Stárnoucí muž prožívá krizi středního věku nebo Brno. Přepnout můžeme na ČT, která zamrzla na reprízování zábavních produktů osmdesátých let.

Na internetu to není o mnoho lepší. Mainstreamová čtyřicátnická satira Kancelář Blaník a Šťastné pondělí generovaná internetovým korporátem Seznam nemá mnoho alternativ. Snad jen místy poněkud neuvěřitelné koláže grafika TMBK a přidružený obrázkový humor, které patří k české tradici už od doby, kdy naši rodiče v dětském věku domalovávali lidem na obálkách časopisů žertovné kníry.

Je jasné, že humoru, který by mohl dosahovat jinou hranici než snesitelnosti, je v zemi s konferenciérskou tradicí Petra Novotného a Luďka Soboty těžké se dočkat. Naše skutečná specializace ostatně není humor, ale výsměch: bezdomovcům, svobodným matkám, aktivistům... Toho si v místním veřejném prostoru můžeme užít až až.

S nejlepším českým humorem se nakonec člověk setká v nezáměrné podobě. Jeho zdroje se rychle střídají, mezi současnou špičku patří už pár měsíců anarchokapitalisté.

Lidé, kteří tvrdí, že jediné, co zbývá k dosažení utopie, je zrušení státu, by normálně nejspíš někomu nestáli za pozornost. Naštěstí žijeme v době, kdy se spoustě lidí omrzela liberální demokracie, takže představitelé anarchokapitalismu dostávají prostor i v seriózních médiích.

Na facebooku se pak můžeme dočíst spekulace o dětských nevěstincích nebo stížnosti na Českou televizi, že ve svém pořadu neoznačila daně za krádež. Jak říkal pan Werich: nejdřív vás ignorují, pak se vám smějí.

Snad přibude i věcí, kterým se půjde smát proto, že to jejich autor zamýšlel, ať už budou dosahovat jakýchkoliv hranic.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme