Prvním příkladem je rozhodnutí Evropské komise výslovně označit dvojí kvalitu potravin a jiných výrobků nabízených v různých státech pod stejnou značkou, ale s výrazně odlišným složením za zakázanou obchodní praktiku.

Česko patřilo k prvním státům, které po odstranění této praxe velkých výrobců volaly. Mezi prvními také provedlo srovnávací testy, které ji doložily. Postupně se přidávaly další země střední a východní Evropy, které se tím cítily degradované na konzumenty druhého řádu.

Roky ale narážely na bagatelizování a nezájem ze strany Evropské komise a velkých západních států. Podle nich žádný takový problém neexistoval. U nich asi ne. Jak tento týden poznamenal jeden unijní diplomat, to, co si velký německý výrobce dovolí ve východní Evropě, si doma nikdy nedovolí. A na tom něco bude.

Víc kakaa v čokoládě

Ke změně přístupu komise k této otázce určitě pomohlo, že spotřebitelské záležitosti dostal v týmu Jeana-Clauda Junckera na starosti zástupce (tedy zástupkyně) nových členských zemí, které to pálí.

Být na místě Věry Jourové (ANO) Němec nebo Ital, asi by se tato věc nikdy kupředu nepohnula. Pro férovost je nutné přiznat, že se Junckerovi zároveň hodí pro jeho snahy, jak udržet V4 na jedné lodi a něčím jí „zacpat ústa“. Slíbit víc kakaa v čokoládě a masa v rybích prstech je určitě snazší než ustoupit v otázkách migrace.

Mezi nekalé obchodní praktiky komise navrhuje zařadit také praxi velkých řetězců nechat si od dodavatelů potravin platit regálovné, skladovné a další projevy zneužívání jejich postavení.

Rovněž v tomto případě to bylo Česko spolu se Slovinskem, které se takového opatření začaly domáhat někdy před dvěma roky. Bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) toto téma nadnesl snad při každém jednání s unijními kolegy, ke společné iniciativě se nakonec připojilo dalších 11 zemí a donutily komisi se jí vážně zabývat.

Přeborník Česko

Jistě je možné namítnout, že ani jedno z těchto témat není pro fungování unie klíčové. A navíc jde jen o návrhy, které během projednávání v Radě a v Evropském parlamentu mohou dopadnout ještě jakkoli. Odpor několikrát zmíněného Německa, odkud jsou největší evropští výrobci i obchodní řetězce, se dá očekávat téměř s jistotou.

Přesto tyto případy ukazují, že když malá země opravdu za něčím jde, může s tím za pomoci dalších prorazit i zdánlivě nevlivný člen. I když to třeba není hned. Stačí jen pořád neodmítat a pouze nekritizovat, v čemž je jinak Česko unijním přeborníkem.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít