V zadřené kauze exposlance Davida Ratha vyskočila tento týden nenápadná, ale povzbudivá zpráva. Nejvyšší soud projedná v květnu ministerskou stížnost pro porušení zákona, znamená to tedy, že ještě před opakováním procesu budeme znát pohled vyšší soudní instance. Senát, jemuž Vrchní soud v Praze spis na podzim vrátil, bude mít k ruce více argumentační munice.

Ať už se vysloví jakkoliv, při znalosti bojovné obratnosti Davida Ratha je víc než jisté, že u českých soudů kauza nezůstane. Rath a jeho advokáti ji dřív nebo později dostrkají až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Neškodí se proto podívat, jak tamní soudci rozhodují. Zrovna předloni tam druhá sekce řešila případ, který má velmi povědomé rysy.

Chorvat Ante Dragović byl oficiálně zaměstnán coby námořník, tamní úřady jej však podezřívaly, že bohatne z dovozu drog z Latinské Ameriky. V březnu 2007 státní zástupce požádal o povolení k odposlechu. Soudce je odklepl s velmi stručným zdůvodněním: důkazy nelze získat jiným způsobem, podezření jsou dostatečná. A tajný monitoring s totožným odůvodněním opakovaně prodloužil. Když námořníka zatkli a poslali do vazby (rovněž opakovaně prodlužované), napadl způsob, jakým byly odposlechy povoleny, a žádal jejich vyloučení ze spisu.

Ano, stačilo by dosadit jméno Rath, místo obchodu s drogami zmínit korupci a máme tu zápletku jako přes kopírák. I následný soudní postup snese srovnání: Okresní soud v Dubrovníku shledal Dragoviće vinným z trestných činů obchodu s drogami a praní špinavých peněz. Trest mu spočítal na 9 let vězení (Rath dostal u Krajského soudu v Praze „jen" 8 a půl). Vedle odposlechů usvědčovaly mořeplavce další důkazy i svědci. Jenže tady veškerá podobnost končí. Dragović to hnal až k chorvatskému Nejvyššímu a Ústavnímu soudu. Ani u jednoho neměli pro jeho námitky vůči odposlechům pochopení. Tvrdý trest zůstal.

Poslední instancí se stal zmíněný Evropský soud pro lidská práva, který Dragovićovu stížnost skutečně přijal. A konstatoval, že byl porušen článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv, tedy práva na respektování soukromého života. Telegraficky řečeno, vnitrostátní soudy nedostatečně odůvodnily odposlechy. „V projednávané věci byly čtyři příkazy k tajnému sledování. Nebyly uvedeny žádné detaily a zejména okolnosti svědčící o možnosti domněnky, že došlo ke spáchání trestného činu a že vyšetřování nemohlo být vedeno jiným, méně rušivým, způsobem."

V druhém punktu však Dragović neuspěl. A sice že odposlechy založily na nezákonný rozsudek. „Soud konstatuje, že použití rozporovaných nahrávek při dokazování nepřipravilo stěžovatele o právo na spravedlivé řízení." Chorvatsko tak muselo Dragovićovi zaplatit 7500 eur (původně chtěl 20000 eur). Pravomocný odsuzující rozsudek však zůstal platný.
Z dubrovnického příběhu si našinec může odnést dvě nepříliš objevné zprávy:
1. S povolováním odposlechů zápasí i za našimi hranicemi.
2. Sázka zločinců na právní formalismus se ne vždy vyplácí.

Jak to dopadne s naším hostivickým námořníkem, uvidíme a uslyšíme už za pár týdnů. Veřejně. To je poslední potěšitelné sdělení těchto dní. Nejvyšší soud hodlá stížnost projednat před publikem. Doufejme, že si to nerozmyslí podobně jako Vrchní soud v Praze, který odvolání Davida Ratha původně chtěl řešit na veřejném jednání, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. A ostře sledovaný rozsudek škrtnul za zavřenými dveřmi.

Radek Kedroň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít