Současný celoroční růst o 15 procent je v dávno standardizovaných podmínkách tržní ekonomiky něco nevídaného a z hlediska důvěry v systém otřásajícího.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Přehlídka inflačního alibismu

A to by inflace byla ještě daleko větší, kdyby ji neomezoval úsporný energetický tarif vlády. Prosincová inflace by ve skutečnosti byla někde na 20 procentech!

Stále si samozřejmě můžeme namlouvat, že jsou na tom všude stejně. Je válka, rostly ceny energií a pohonných hmot. A ty se propsaly, jak se dnes s oblibou říká, prakticky do všech produktů na trhu.

Jak je ale možné, že eurozóna má inflaci na hranici devíti procent, a tu jádrovou, očištěnou od všech administrativních opatření, dokonce na hranici pěti procent? V čem je Česko jiné?

Skutečné dědictví Miloše Zemana

Právě v tom, že je samo za sebe. V eurozóně jsou země s vyšší a nižší inflací, průměrují se tu extrémy, které vytvářejí především fiskální politiky. Česká fiskální politika je od roku 2019 extrémně rozpínavá, jinými slovy, utrácíme jak šílení, ať je u moci kdokoliv, což inflaci pomáhá nahoru.

A protože centrální banka už dávno přestala zvyšovat úroky a dala občanům najevo, že se inflace tak nějak srovná sama, výsledkem jsou inflační cenové přirážky v nebývalé výši.

Současná vysoká inflace je ze všeho nejvíce výsledkem vysokých inflačních očekávání, kterým Česká národní banka dala zelenou, protože se bála hlubší recese. Její operace na podporu kurzu měny sice snižují výdaje za nákup surovin, zdražují však ceny vyváženého zboží.

Trade-off - něco za něco - této operace je zatím dost pochybný, nehledě na to, že banka již stihla utratit více než pětinu devizových rezerv.

Důvod současné vysoké inflace je však především psychologický: všichni obchodníci v Česku si přidali na cenách, co to dá, protože chtějí mít rychle zpátky to, o co přicházejí, a nevěří tomu, že se situace brzy zlepší.

Nikdo nechce nést náklady zdražování na svých bedrech, ani stát, ani centrální banka, ani obchodníci. Samozřejmě ani občané, na které to všechno spadlo a kteří pak mají jedinou možnost. Kupovat jen nejnutnější a odkládat radikálně spotřebu na dobu, kdy si ceny zase nějak sednou.

Zdražovací sentiment tak jako tak skončí stagnací ekonomiky, které se nové vedení ČNB tak bálo. Nebylo by lepší rovnou více šlápnout na inflační úrokovou brzdu, připravit se na recesi a nečekat, až se vyčerpají občané a začnou z nutnosti šetřit? Vše by bylo průhlednější, jasnější a rychlejší.

Za cenovou stabilitu nejsou v Česku odpovědní podnikatelé, občané ani vláda, nýbrž centrální banka, která se nyní tváří, že nemůže vůbec nic. Odpovědnost za její dnešní alibismus nese kromě guvernéra Aleše Michla také odcházející prezident, který jmenoval nové vedení banky a změnil tak hlasovací poměry v této instituci.

Ničivě vysoká inflace, která neskončí ani letos, je tak skutečným dědictvím Miloše Zemana, který se v zájmu své narcistní politické vůle zpronevěřil rozumu ekonoma.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít