To by ukazovalo na to, že ženu policisté ve vazbě bili. Smrt Amíníové vyslala do ulic mnoho protestujících, nejen v jejím rodném íránském Kurdistánu, ale i na řadě jiných míst, včetně metropole. Objevovala se i otevřeně politická hesla o svržení režimu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Íránský režim se bojí žen bez šátků. Oprávněně

Bez šátku proti státu

Při potlačování protestů mělo zahynout už několik lidí, a stovky byly zadrženy. Jde o scény, kterým se režim chce vyhnout, protože to ohrožuje jeho propagandu o vlastní legitimitě. Proto už bylo nařízeno přešetření událostí a policejního postupu. Jenže to se nedotýká podstaty problému.

Jedna jeho část spočívá v tom, že režim stojí na neustálé represi, jež musí zvládat veřejnou nespokojenost s ekonomickými i politickými podmínkami v Íránu. A také nespokojenost s vynucováním určité podoby islámu a islámské morálky v podání současného režimu. Tedy mimo jiné vynucování zákona o zahalování žen, jenž je v platnosti už od islámské revoluce v roce 1979.

Ženy musejí mít splývavý oděv, například kabát, a hidžáb – šátek zakrývající vlasy a šíji. Jde o méně přísné nařízení než to, které platí například pro ženy na arabském poloostrově, kde v některých zemích musejí nosit nikáb, který ponechává nezakryté jen oči. Ale hidžáb se pro řadu íránských žen stal důležitým symbolem útlaku i v jiných oblastech života.

Ženy, tedy ty, které nosí šátek nedobrovolně, se snaží posouvat si ho co nejvíce dozadu nebo jinak dát najevo, že ho považují na obtíž. Nedávno se Íránem dokonce prohnala vlna neposlušnosti žen, které se fotografovaly při ostentativním odkládání šátku na veřejnosti.

Kyberneticky zpět

Symbolem udržení kontroly nad společností, zejména mladou generací, je pro režim zas naopak právě vynucení této povinnosti. V reakci na podobné incidenty policie okamžitě zostřila dohled. Veřejnosti je znám případ Sepíde Rašnové, která byla kvůli šátku sundanému v autobuse plném žen udána (jinou ženou), zatčena a zřejmě po mučení donucena omluvit se v televizi.

Nedávno také úřady začaly zavádět kontrolu zakrytí ženských hlav pomocí technologií rozpoznávajících jednotlivé obličeje. Vzhledem k tomu, že íránská vláda už několik let pracuje na úplné kontrole společnosti pomocí biometrických údajů totožnosti a dokonalém elektronickém registru obyvatel, bude systém perzekuce všech, včetně žen bojkotujících hidžáby, prakticky neprůstřelný.

Vše se odehrává na pozadí vleklé ekonomické krize, a také skutečnosti, že se nedaří uzavřít novou dohodu o jaderném programu a odbourat sankce, situace se jen tak nezlepší. V posledních dnech se také mluvilo o špatném zdravotním stavu nejvyššího duchovního vůdce, ajatolláha Chámenejího, a také o tom, kdo by ho mohl nahradit. Držitelé moci jsou nervózní z možného nástupu nejistoty ohledně nástupnictví a nechtějí pustit kontrolu nad situací z rukou.

O tom, že se íránský náboženský režim blíží k pádu, se spekulovalo už mnohokrát, a zatím se vždy ukázalo, že bez důvodu. Jenže tyranie bývají silné až do okamžiku, než se zhroutí. Rozbuškou může být cokoli, třeba i trvale rostoucí nespokojenost íránských žen s tlakem na zahalování a další procedury, jako je kontrola panenství před sňatkem. Smrt Mahsy Amíníové v policejní vazbě bude nepochybně kapitolou takového příběhu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít